Akira 1

"Akira" je opravdu fenomenální dílo, které svou nadčasovostí a jedinečností vyčnívá nejen v rámci žánru mangy, ale i celé světové literatury. Tato série, složená ze šesti dlouhých knih, dalece přesahuje vše, co jsem kdy v žánru četl a držel v ruce. Každá stránka je detailně propracovaná a naprosto dokonalá. "Akira" je skutečně mistrovské dílo, které si zaslouží své místo mezi největšími klasikami. Hodnotím celou sérii jako celek, protože takovéto dílo nelze rozdělit na části. Už od prvního okamžiku, kdy jsem se pustil do čtení, jsem věděl, že mě čeká něco mimořádného. Přestože jsem nikdy nebyl velkým fanouškem filmové adaptace z roku 1988, která shrnuje jen zhruba třetinu rozsahu celé mangy, samotná manga nabízí mnohem širší a hlubší příběh. Filmová adaptace režírovaná samotným autorem mangy, Katsuhiro Otomem, si sice získala kultovní status díky své vizuální stránce a věrnému zachycení atmosféry mangy, ale komplexnost a bohatství příběhu se plně odhalí až při čtení celé série. Svět "Akiry" je zasazen do postapokalyptického Neo-Tokya, města, které se snaží obnovit po ničivé válce. Společnost je zde fragmentovaná, plná gangů, technologií a korupce, což výrazně čerpá inspiraci z japonské společnosti 60. a 70. let. Otomo nejenže vytvořil detailní a bohatý svět, ale také mistrovsky pracuje s tématy nadpřirozených schopností, jako je telekineze a čtení myšlenek. Tyto schopnosti však nejsou jen efektními prvky příběhu; Otomo je využívá k tomu, aby zkoumal hlubší filozofické otázky, jako odkud pramení moc a jaké jsou její důsledky, jak se s ní vypořádat a kde začíná a končí hranice zla. Co dělá "Akiru" skutečně výjimečnou, je její filozofická hloubka a komplexní vnímání postav. Hlavní hrdina, Kaneda, je stržen proudem událostí, které ho dalece přesahují, ale nikdy se nevzdává. Jeho boj je poháněn hlubokými osobními motivacemi, což ho činí jednou z nejvíce nezapomenutelných postav v historii mangy. Kanedova cesta, spolu s dalšími klíčovými postavami, reflektuje Otomovy vlastní otázky o smyslu moci a odpovědnosti, které jsou zakořeněny v japonské poválečné kultuře. Závěr série je opravdu monumentální a přináší čtenářům destrukci celého světa, vznik nových národů a povstání hrdinů i démonů s téměř božskými schopnostmi. Otomovo dílo končí na vysoké notě, která zanechá čtenáře ohromené a zamyšlené nad tím, co právě prožili. Tento epický závěr jen potvrzuje, proč "Akira" získala takovou oblibu a proč trvalo téměř 30 let, než se čeští čtenáři dočkali kompletního vydání této série. Čekání se však rozhodně vyplatilo. "Akira" není jen manga, je to zážitek, který zůstane s vámi dlouho po dočtení poslední stránky. Tento příběh se neztratí v záplavě jiných knih, ale najde si trvalé místo ve vaší knihovně. "Akira" nejen definuje žánr, ale také zanechává nesmazatelný otisk na všech, kteří se do ní ponoří. Tento jedinečný příběh je důkazem, že i po desetiletích může manga oslovovat nové generace čtenářů, a to díky své univerzální síle a nadčasové kvalitě.

4,5* Když se v Česku začala tak nějak masivně vydávat manga, Akira bylo jméno, které se skloňovalo všemi směry. Nakonec, zejména kvůli japonskému puntičkářství, trvalo nakladatelství Crew zhruba deset let, než se jejich snaha ocitla na cílové rovince a tento kult spatřil světlo světa také v českém jazyce. Akira vyšla poněkud jinak, než jsou čeští čtenáři zvyklí, především co se formátu knihy a výběru papíru, na kterém je vytištěna, týče. Vše muselo být zachováno tak, jak si přál japonský vlastník práv, jinak by se český čtenář komiksu nedočkal. Stejně tak většina nápisů, včetně grafity, musela zůstat v původním jazyce, překlad se tak mnohdy nachází jako poznámka pod daným panelem. Nutno podotknout, že se nakladatel s požadavky popral obstojně a vyšlo z toho parádní dílko. Pokud se přeci jen najde někdo, kdo by knihu "hodnotil" na základě zpracování, let z Prahy do Tokia trvá něco mezi 14 a 20 hodinami s přestupem, může si to zkusit vyříkat s majiteli po svém. Akira spadá do skupiny tzv. japonského kyberpunku a bývá dnes již hodnocena jako klasika. Pokud však někdo bude hledat příběhy podobné dalším klasikám, jako je např. Ghost in the Shell, bude zklamán. Příběh by se tak dal spíše označit jako katastrofický s parapsychologickými jevy. Série je spíš punk nežli kyberpunk. Atmosféra knihy je skvělá, ze stránek dýchá autorova zručnost a je patrné, že jde o nadčasové dílo. Jako cílovou skupinu bych označil poněkud starší čtenáře, přeci jen, některé souvislosti by těm mladším nemusely dojít. Jedním z důvodů je také užití značného násilí v knize.

Syn přečetl a spokejeny