Recenze na knihu
Výšina Markéta Lukášková

Knihu určitě nedoporučuji, jedná se o povrchní slátaninu, která recykluje různé náměty z jiných knih, sama však nic nového ani zajímavého nepřináší.

Výšina je naprosto skvělá. Je úplně jiná než všechny předchozí knížky, které jsem krom dějáku četla všechny a je to přesně ta knížka, která chytne a nepustí hned od počátku. Ač je v ní spousta hlavních postav, jsou tak zřetelné, že se v nich neztratíte, ale chcete o nich vědět víc, odkrývat jejich tajemství, charaktery. Člověk ji chce přečíst přes noc, ale posledních padesát stran si schválně dávkuje na celý týden, protože ví, že příběh skončí a své hrdiny bude muset opustit. V tomto případě doufám, že jen na čas, že toto není poslední svědectví z Výšiny, protože všechny postavy si zaslouží žít svůj příběh dál. A že by tomuto románu slušelo i filmové plátno během čtená napadne nejednoho z nás. Nelze jinak, než ***** a těším se na další knihu.. Fakt bych si přála pokračování. A úplně upřímně — vidím v tom i film. Má to atmosféru, postavy, emoce… všechno.

Pojďte se podívat do budoucnosti. Nechte Markétu Lukáškovou, aby nás zavedla na místa, kde by se snad ještě mohlo dát žít. Ale pozor! Nevěřte všemu, co se vám na první pohled líbí. Výšina, uměle vybudované město, v době, kdy se jinde už skoro nedá žít. Je vysoko v horách, je tu vše, co potřebujete, dokonce i květinová archa, která zachraňuje vegetaci na Zemi. Mia a její rodina sem právě přijíždí, zvykají si na nový domov, ale postupně oni i ostatní zjišťují, že se dá utéct před spoustou věcí, kromě vaší minulosti. Nádherná obálka a jistota v podobě Markéty Lukáškové – díky těmto věcem jsem se pro Výšinu rozhodla a jsem moc ráda. Je to skvělá kniha, kterou když začnete číst, tak nebudete moci přestat, dokud nebudete na konci. Je tu spousta vypravěčů, ale nebojte, neztratíte se v nich. Krátké kapitoly, které přidávají na čtivosti. Ale hlavně, nejedno tajemství, které vás nutí číst dál. I když se děj knihy odehrává v budoucnosti, bylo mi všechno tak blízké, jak kdybych to znala. Autorka tu skvěle vykreslila atmosféru a díky tomu jste se dokázali vcítit do postav a před očima jste viděli všechna místa, o kterých je v knize řeč. V příběhu se sice řeší to, kam svět spěje, ale je hlavně o lidech. O jejich životech a chybách, o tom, co prožili a jaká tajemství je tíží. Jsou to lidé jako my a díky tomu je budete chápat a prožívat s nimi jejich životy. Ke konci knihy jsem byla napnutá, hltala jsem stránku za stránkou a pak byl konec. A já byla smutná, že se s mými novými přáteli musím rozloučit. Rozhodně si mě tahle kniha získala a víte, co mi ještě předala? Potřebu jít do přírody, ven, ke stromům, k řece, … dokud tu všechno ještě máme.

Tuhle tématiku vůbec nečtu, příběh mě bavil. Docela jsem i věděla, jak určitá dějová linka dopadne, ale každopádně jsem se od knihy neodtrhla, takže dobrý. Dost mě štvalo přehršel používání anglicismů v téměř každé větě jedné z postav, nemyslím si, že mladí takhle mluví. Ale to je jen můj problém.

Naprosto boží! Trošku mimo můj obvyklý výběr, ale knížka je tak dobře napsaná, že vás to úplně pohltí a budete jen číst a číst dokud se nedostanete na konec, který je šokující.

Markéto, pište prosím dál!

Tato kniha je fakin super. Jsem toho plná, nevím zda chci pokračování, lze to napsat tak, aby to bylo stejně skvělý? I když, jestli to někde zvládne, tak je to Markéta.

Musím říct, že jsem to nečekala, ale kniha mě opravdu bavila. Bylo to velmi čtivé a přečetla jsem za tři dny. Trochu ukvapený závěr, na který jsem se těšila a po třech stránkách byl konec. Určitě by si to zasloužilo pokračování.

Na začátku knihy jsem se musela vrátit, abych si uvědomila, o co v knize jde. Mia se svou sestrou Lin a rodiči (Dan a Zoe) odjíždí z města do hor. Na místo v horách, kolonie zvaná Výšina. Postapokaliptický román pojednává o životě v uměle vytvořené kolonii, kde žijí lidé, které Výšina vybere. Ve městech se přestává dát žít. Výšina je samostatná, vybírá si vhodné lidi a lidé, kteří jsou vybraný jsou nadšený, protože život ve Výšině se zdá být dokonalý….má svou Archu, kde zachraňují všechny druhy rostlin. Mají speciální peníze, nikdo nechodí do práce nebo alespoň ze začátku. Až na to, že vše jim řídí centrum, vědí o každém jejich kroku, všude mají kamery. Zoe to tam nemá ráda, i když zatím netuší proč. Nesou si s Danem břímě minulosti. Před minulostí se nedá utéct. Mia si nebere servítky, jak mluví, možná proto, že i jí tíží minulost. Střídá se vyprávění postav Mia, Eli, Luka, Gaia, Aria, Zoe, Dan. Když se zorientujete v postavách, což je cca po 50 straně už si jen užíváte mluvu postav, které poznáte hned o koho se jedná. Střídáním postav si pomaličku ukládáte střípek po střípku celou mozaiku příběhu. Kniha, která ve vás vyvolá pocity, které by jste raději neměli. Zamyšlení se nad formou života a kam to spěje. Možná, že autorka není daleko od pravdy. O to je to děsivější. Každá postava má svoje tajemství. Mně trochu kazilo čtení, že mi kniha až příliš připomínala knihu Dokonalé městečko, velmi podobné. Co jsem ocenila bylo, jak to celé postupovalo. Nejoblíbenější postava Zoe. Když se trochu neuskrovníme, reálná vize budoucnosti. Konec mě dostal. Perfektní.

Na tuto knihu jsem se velmi těšil, ale zklamala mě, děj je velmi předvídatelný, stejně tak chování postav, po půlce už sem se jenom nudil.

Pokud máte v tomto žánru něco načteno nepochybně spoustu věcí odhadnete. Přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Zpracování mi velmi sedlo, přečteno za 2 dny.

Knihu jsem přečetla za víkend, čte se samo, děj je chytře vystavěný. Potěší několikaleté čtenáře Markétiny tvorby, ale bezpochyby osloví i lidi co od Markéty nikdy nic nečetli. Za mě její nejlepší kniha. Ráda bych pokračování