Recenze na knihu
Čarokámen Henry H. Neff

Jde o kategorii fantasy, tento žánr čtu sice jen občas, ale Čarokámen jsem slupla během dvou večerů s chutí... Hned na začátku se seznámíme s démonem, jmenuje se László a je to takový „démon cucák“. Vždyť je mu teprve osm set let… Podle toho se i chová: floutek, flink, flamendr... Ač je to démon s rodokmenem a pracovat by nemusel (jisté okolnosti ale způsobily, že makat musí – což se dočteme dále v knize), tak on tedy… pracuje… Ovšem: courání po světě, blbnutí se podvodníky v metru a další jeho aktivity odsunuly už dávno jeho práci na tu nejzapadlejší kolej. To se má ale najednou změnit. Po návratu do kanceláře zjistí, že něco není v pořádku: změnilo se vedení, dorazil Dohlížitel. A ten se s flákači nemaže! Nepracuješ správně? Šup s tebou do teglíku! László teglíku unikne jen tak tak: dostane poslední šanci vše napravit, jenže jsou tu dvě zajímavé okolnosti: * vyžaduje to poměrně dost času, ale on na to dostane pouhých šest dnů * po odvolání se na jméno otce zjistí, že tatík o tom ví a je mu to fuk… Bude asi fajn zmínit, že László pracuje coby „správce kletby“. Co to obnáší, se dočtete. Dočtete se postupně samozřejmě i vše ostatní, co se kletby týče, včetně detailů jak a proč právě tato kletba a proč zrovna té dané rodině. A náš démon na práci moc není, místo, aby nositelům kletby, kterou spravuje, dával naději se jí zbavit a pak pěkně zase cuknul, si ani pořádně nepamatuje, kdy je vůbec v té věci naposledy navštívil. Ortel tedy zní: Do šesti dnů musí stihnout to, na co by jinak měl neomezené množství času. Rodina, které se to týká, se jmenuje Dreakefordova. Aktuální pokolení je ve složení: matka, otec, devatenáctiletá Maggie a její desetiletý brácha přezdívaný Knedlík. Otec už se vlivem kletby změnil, Maggii už začíná první přízraky pociťovat také. Ta „je zaměstnána“ jako „pojídačka hříchů“ ve vesnici ležící nedaleko jejich samotě, kam se každý bojí – proč, nebudu prozrazovat, ať se to můžete sami během čtení dozvědět – a nejen to, ale vše o rodině i její minulosti. Co totiž musím ocenit, že popisnost v příběhu je velmi na dobré úrovni, jsou tam momenty, kdy si čtenáři s živou představivostí přijdou na své – já si to užila skvěle, a to nejsem hlavní cílová skupina tohoto žánru. Teď k tomu, podle čeho se kniha jmenuje: Čarokámen… Setkání s ním bylo zajímavé – „užil“ si ho hlavně László… Ano: čarokámen se objeví na scéně ve chvíli, kdy démon dorazí k Drakefordovým a nabídne jim lákavou smlouvu týkající se jejich kletby. Ano, v tu chvíli tradičně dojde na moment, kdy se protistrana nemůže rozhoupat k tomu, aby mu uvěřila, ale "osud" už si to zařídí po svém. Nyní se to konečně pomalu začne rozjíždět a cca od poloviny už je to slušná jízda… A na konci - opravdu fičák… Ale nepředbíhejme: Tak nějak se stane (detaily se dočtete), že trojice ve složení László, Maggie a Knedlík vyrazí do světa… Sourozenci dosud neznali v podstatě nic, jen bydlení bez elektřiny a dalších vymožeností a najednou: letadla, velká města, mobily… A zjištění, že "jejich" démon není jediným démonem – se spoustou dalších se setkají dokonce osobně a ne vždy to bude setkání příjemné. Začíná cesta plná dobrodružství a přesýpací hodiny, které dostal László od nového šéfa, neúprosně měří čas. Zde bude lépe, když si další detaily nechám pro sebe – nemohu vás o to vše připravit. Naznačím jen, že krom napětí si užijete i spoustu humorných chvilek, k postavám jsem si udělala vztah snadno: jen tedy by člověk čekal, že za protivu tu bude prcek Knedlík… no, myslím, že Maggie s Lászlóem ho dokonale trumfli. Naštěstí se nešpičkovali celou dobu, měli i chvíle, kdy na své puberťácké chování zapomněli a byli celkem fajn. Nouze není o několik zásadních zvratů – v několika momentech jsem si musela nahlas ulevit a doslova jsem v tu chvíli četla se zatajeným dechem – což se mi u tohoto žánru moc nestává, inu: stalo se a nestydím se za to… A musím i pochválit konec… Bála jsem se (a dost), aby nebyl osekaný či plný nezodpovězených otázek, jak se často stává. Zde jsem odpovědi na otazníky v mé hlavě dostávala nejen v průběhu čtení, ale dost toho doplnil právě i závěr knihy… Před čtením jsem si říkala: fantasy… to tam zas bude i nějaká ta rádoby "vtipno-romantická“ linka… A ono to vůbec nebylo tak žhavé, jak jsem se bála - je to prostě napínavá akční fantasy. Jako: najde se tam jedna "žhavější" scéna – ale normálně napsaná, rozhodně žádné přeslazené cukrbliky. Ale náznak jakési takové linky směrem do budoucna tam přeci jen je, pokud budete číst pečlivě – celkově je tam velký potenciál na to, že si dovedu představit další díl – jak sporadicky tento žánr čtu, zde bych si koupila klidně další díl a ještě bych se na něj těšila…