Recenze na knihu
Na jih od hranic, na západ od slunce Haruki Murakami

Téměř všechny Murakamiho knihy se vyznačují velkou dávkou tajemna, napětím a určitou nezaměnitelnou atmosférou. Kniha Na jih od hranic, na západ od slunce je jednou z těch romantických, co autor napsal, zbylé bychom mohli spíše zařadit do žánru fantasy. Milostný trojúhelník, v jehož středu je Hadžime, kterého nejdříve poznáváme jako malého, dvanáctiletého chlapce, který se zamiluje do stejně odlišné, kulhající spolužačky Šimamoto. A jak to tak bývá, platonická dětská láska je něčím, na co člověk nikdy nezapomene a něčím, co si v sobě, mnohdy i nevědomky, uchovává a nese celým svým životem. Jak čas plyne, Hadžime překonává léta samoty a nevydařených lásek a nakonec se žení s dcerou z bohaté rodiny, díky které jeho život nabírá úplně jiné obrátky. Má dvě děti, vede dva bary, jezdí v luxusním autě. Najednou ale zjišťuje, že navzdory tomu, jak dokonalý by se jeho život mohl zdát, mu něco chybí. A tím "něco" je právě Šimatoto, přes kterou se nikdy úplně nepřenesl. A ona se, jednoho deštivého večera, opravdu objevuje. Potkává ji, aby ji mohl znovu a opakovaně ztrácet a zase nalézat. Tajemná a krásná Šimamoto. Opět, jak už to tak u Murakamiho bývá, jde o příběh, který je zahalený tajemstvím a pracuje s naší fantazií. Ale víte co se říká - Odhalené tajemství ztrácí své kouzlo.

První kniha, kterou jsem od autora četla. Autor má zajímavý a neotřelý styl psaní, který nemusí sedět každému. Příběh mi celkově nepřišel nikterak zajímavý, avšak objevují se v něm myšlenky, které stojí za to. Takže proto 3/5. Určitě se poohlédnu ještě po jiné knize od autora.

Velice se pěkně četlo.Doporučuji ostatně jako zatím vše co jsem od něho četl 12 knih a čtu další

Podle mého názoru jedna z nejkrásnějších Murakamiho knih. Příběh je takový teskně melancholický, plyne jako řeka. Jednou se začtete a je ten tam. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih tohoto autora, je těžko uchopitelná, ale na rozdíl od těch pozdějších má ještě vcelku logický a návazný děj.

Moje první kniha od Haruki, která se nečte snadno. Je plná hlubokých myšlenek, které nutí k zamyšlení.

Murakami mě nepřestává překvapovat svým brilantním popisem mezilidských vztahů. Kniha je to vemi zvláštní. Příjemně se čte, nenudí, ale zároveň se svým způsobem smutná - co knížka, to unikát!

Žádný Murakamiho magický realismus, nýbrž všedně nevšední život hlavního hrdiny, kterému pomotá hlavu dávná láska z let dospívání. Necenzurovaný román, pěkně zpracovaný. Je poměrně dost krátký. Svým kouzlem a atmosférou na mě zvláštně (pozitivně) zapůsobil, a proto jsem ho četla dvakrát. Stejně jako do většiny jeho děl, i do této knihy zasázel Murakami hodně kousků své duše. Při každém čtení nabývám dojmu, že jej prostřednictvím jeho postav poznávám blíž a blíž.

Asi nebudu jeho fanynka.. Hlavní hrdina mě hlavně štval, což možná měl být účel a závěr, který měl poukázat na existující sebereflexi ve mně vyvolal spíše úlevu, že už je konec...nicmene bych knihu doporučila zmateným hochum.