Recenze na knihu
Divné děti a smutná kočka Petra Soukupová

Druhý díl je stejně dobrý ne-li lepší než první díl. Zažíváme nová dobrodružství s Petrem a Milou. Katka se tam také mihla. Ale Petr s Milou jsou s rodičema Mily na chalupě poslední den prázdnin a tam se seznamují s dalšími dvěma dětmi, sourozenci Luisa a Eliáš. Na obou zahradách se potuluje kočka, která vypadá smutně a hladově. Společně se rozhodnou, že najdou majitele kočky. Rodičům se jejich potulování v cizí vesnici moc nezamlouvá, ale nakonec je pustí obě maminky. Potkávají lidé z vesnice před obchodem nebo zvoní u dveří. Nikdo ale o kočce nic neví. Zato se dozvídají o staré paní, o které nikdo nemluví hezky a varují je před ní. Celkově ale nejsou moc přátelští a děti láká dozvědět se pravdu. A kočka přece musí někomu patřit… Při svém pátrání se jim stanou věci, které nemohou říct rodičům, nelžou, jen neříkají celou pravdu…Druhá půlka byla jedním slovem nádherná. Divné děti jsou prostě jen vnímavé děti a chovají se mnohdy mnohem líp než “uvědomělý dospělý “. Fandila jsem jim a doufám, že se s nimi někdy znovu potkám, až budou chtít napravit nějakou zlou věc, kterou dělají dospělý.

Druhý díl - stejný úspěch jako ten první. Jediné, co mi vadilo, bylo, že Elí a Luisa mají tak "opatrující maminku" a že jí Elí všechno vyžvaní. Jinak se mi kniha líbila, akorát jsem si od minula oblíbila Frantu, ale nové postavy byly taky skvělé. Zase doporučuji jak mladším, tak pokročilým čtenářů, kteří hledají nějakou oddechovou.