Recenze na knihu
Zvonkohra Eliška Václavíková

Četly jste někdy knihu pozpátku? Neví spíš jeden příběh, skrytý v několika na sobě lehce vázaných příběhu lidí? Tak o tom je tato kniha. Kde nejdříve slyšíte zvony v dáli znít, než se uvidíte zvonky na louce kvést. A opravdu je tato kniha psaná pozpátku. ^^ Ze začátku mi to dělalo trošku problém, pochopit tu návaznost, ale potom už dál jsem si na to celkem zvykla a už to bylo v pořádku. Líbí se mi ten nápad, ta návaznost zvonů, zvonků a všeho co povídky můžou nabídnout. Jednotlivé příběhy lidí co jsou vzájemně propojené už jen maličkosti na mě mají rozdílný dopad. Ale to někdy bývá, když vám každá povídka dá něco jiného a hlavně jiný pohled na situaci, která se v těch příbězích odehrává. Některé se mi líbili více, hlavně dvě u kterých jsem tajila dech a v jedné jsem se dokonce našla. Každá povídka má nějaký smysl a najdete v jednotlivých příbězích i hloubku, kdy vám až konec této knihy dá poslední rozuzlení všech nastávajících příběhu. Za mě je to tedy kniha, co se čte celkem rychle, se zajímavým nápadem a dějem, jak spojit devět příběhů tak, aby to na sobě plynule navazovalo. Hlavně se mi však líbí ta myšlenka, že i malý dobrý skutek se k nám může vrátit zpět a jak ve velkém rozsahu se teprve uvidí.

Knihu jsem si koupila na doporučení, možná proto jsem od ní měla velké očekávaná. Jednotilivé příběhy mě několikrát rozplakaly. Ale pořád jsem čekala na ten závěr, kdy se má všechno spojit. Musím se přiznat, že to byla hotová detektivka a dva navazující příběhy jsem si prostě nedokázala spojit v té časové lince. Docela mi to zamotalo hlavu a tím pádem zkazilo celkový dojem ze čtení. Tak jak tak, knížka se četla krásně a první a poslední příběh se krásně propojily...

Kniha mi otevřela oči. Nikdy jsem nečetla podobně zpracované dílo a naprosto mě uchvátilo. To uvědomění si dějových linií, vývoj postav, spoustu metafor a hlavně styl jakým je kniha napsaná, celé to a mnohem více mě nutí říci: Nečetla jsem naposledy, přečteno jedním dechem.

Velmi pěkná a milá kniha, která pohladí po duši. Bylo to odpočinkové čtení, které mě dojalo i k nějaké té slze, ale i k mnoha úsměvům. Donutí vás přemýšlet. Tolik maličkostí, na kterých nejen v našich životech záleží. Vše a všichni jsou určitým způsobem propojeni. Způsob, jakým je napsána je moc povedený - od konce k začátku a od zvonů k zvonečkům a také jazyk, popis myšlenek i postav - prostě kouzelné! Nádhera. Doporučuji.

Šťastně krásný příběh a jazyk. Doprovodné skladby knize dodávají atmosféru. Naprosto doporučuji:)

Tohle je víc než jen kniha. Propletené příběhy s hudebním doprovodem a překvapením na konci. O téhle budu ještě dlouho přemýšlet.

Jedním dechem:) Poetický i velmi humorný jazyk, střídání vypravěčů a tím i jazykového stylu, velmi humorné momenty, inspirace k drobným skutkům radosti..., líbí se mi, jak mi to celé postupně dochází a zapadá do sebe jako puzzle:) Máme tu nový český talent!

NEJLEPŠÍ KNIHA, KTEROU JSEM MĚLA TU ČEST ČÍST

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je poetická a ze začátku jsem se bála toho, že je psaná od konce, nakonec na tom ale nebylo nic špatného. Ještě mi nějakou dobu bude určitě ležet v hlavě

Znovu po ní nejspíš nesáhnu. Popravdě si už ani moc nevybavuji, o čem byla.

Zvonkohra od @eliska_vac je jako něžná melodie, která pomalu rozehrává struny čtenářovy duše. Každý z devíti příběhů je jako jiný tón – některý jemnější, jiný silný – ale dohromady tvoří harmonickou symfonii zvonů a zvonečků, která vás nenechá chladnými. Stejně jako u skutečné zvonkohry, při které jeden článek letmým dotykem rozezni druhý, a vzniklé tóny se navzájem mísí a posléze spolu tiše doznívají, i samotný příběh je propojen nenápadnými, ale důležitymi články, které mu postupně vdechují život. Hudební skladby, které knihu doprovázejí, nejsou jen doplňkem – jsou klíčem ke správné atmosféře. Umocňují čtenářský zážitek a vnášejí do příběhů přesně tu správnou poetickou náladu, která vás přenese daleko od každodennosti. Některé příběhy mě zasáhly hluboko, jiné lehce pohladily po duši – ale jako celek je Zvonkohra nádherně citlivé dílo, které rezonuje ještě dlouho po dočtení. Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐☆ (4/5) – doporučuji všem, kdo touží po jemnosti, emocích a kráse ukryté v tichých tónech lidských příběhů. Zvonečky zvoní…✨🔔🎶📖💛 IG: @teribookdiary

Keď som knihu išla čítať, nemala som predstavu, čo ma čaká, keďže bolo hneď písané, že to bude „pospátku“, tak som si povedala, že sa nechám prekvapiť. Nečítala som ešte ani jednu knihu, kde by to tak fungovalo, preto ma to lákalo a som rada, že som sa do knihy pustila. A musím povedať, že ma kniha veľmi milo prekvapila. Nie som zvyknutá čítať veľmi poviedky, no a takto ako to bolo spracované, že sa to všetko pekne prelínalo, to nemalo chybu. Pekne to do seba všetko zapadalo a to dodalo tomu všetkému to pravé orechové. Určite knihu odporúčam, je to taká skvelá oddychovka a pre mňa to bolo niečo také, čo mi pohladilo dušu.