Recenze na knihu
Vlaštovčí kopec Donna Everhartová

Díky této knize jsem se pár nocí moc nevyspala, musela jsem stále číst, abych věděla jak tento drsný příběh z pracovního tábora dopadne. Drsná kniha o touze přežít za každou cenu, o naději a s dobrým koncem. Velmi dobře popsaná atmosféra v době hospodářské krize.

Krásná knížka, čtivá a napínavá. Nemohla jsem se odtrhnout,dokud jsem nedočetla. Období 30.let autor popisuje přesně tak drsné, jak opravdu bylo. Nezklame, doporučuji.

Zajímavý příběh s dobrým koncem!

Příběh nás zavede do nezvyklého prostředí terpentýnářských pracovních táborů v Georgii kolem roku 1932. V táborech na sběr pryskyřice žijí dělníci v drsných podmínkách. Jiná práce však není, tak muži berou za vděk čímkoliv. Tři hlavní hrdinové budou muset prožít spoustu špatného, než se rozhodnou, že jim útěk zachrání život. Od začátku je kniha překvapivě docela drsná. Místy šokující. Smutné příběhy, nelehké lidské osudy, člověk se musel opravdu snažit, aby přežil. V době hospodářské krize v Americe to bylo těžké opravdu pro všechny. Moc mě bavilo, pro mě nové téma, sběr pryskyřice z borovic. Jakým způsobem to probíhá, kdo jej může dělat. Práce náročná, špatně ohodnocená a mnohdy i nebezpečná. Ve chvíli, kdy přijde v knize jedna zápletka, kterou obecně v příbězích nemám moc ráda, mě to přestalo bavit a měla jsem problém knihu dočíst. Začátek knihy – těžké lidské osudy – bylo to skvěle popsáno, mělo to spád, bavilo mě to. Prostřední část knihy byla zdlouhavá, občas nějaká akce. Poslední třetina knihy byla v podstatě už jen červená knihovna se spoustou náhod. Pro mě kniha, která měla potenciál, ale bohužel, mě zklamala. Možná, kdybych k ní přistupovala jako k romantické knize, tak by mě mohla mile překvapit, čemu všemu se věnovala, ale já očekávala, jak se na obálce píše: „Drsný příběh z drsného prostředí a drsných časů.“ To jsem bohužel nedostala.

Tušila jsem, že tohle nebude sluníčkové čtení. Ale i přes to tísnivé téma se mi četla skvěle, opravdu jsem ji hltala a stránky otáčela kosmickou rychlostí. I když se jedná o historickou fikci, příběh je asi víceméně celý smyšlený, tak i přesto mě zasáhl neskutečně. Nespravedlnost na ženách, rasismus, ponižování a jiné zvěrstva, které se děli za hospodářské krize v USA. I já jsem byla jedna z těch, která chtěla číst tuto knihu především na základě obálky a jsem za to moc ráda, že jsem si ji přečetla. Děj je rozdělen do tří částí, kde se vždy střídá po kapitole pohled vdovy Rae Lynn a proutníka Dela, každý dostal svůj prostor ve své kapitole, a tohle moc kvituji. Úžasně se ti dva doplňovali a neměla jsem tudíž šanci se vůbec v ději ztratit. Autorka to velmi dobře vymyslela. První části jsme se seznámili s osudy hlavních postav. V další části jsme se dostali do pracovního tábora na Vlaštovčím kopci, ve kterém se těží smola, terpentýn a pryskyřice. V této části příběhu jsem byla v jednu chvíli úplně v tranzu, ani jsem nedýchala, jak jsem měla svírání na srdci z té tíživé atmosféry, byla jsem tak moc ponořená do děje, že jsem měla pocit, jako by se to dělo mně. A nakonec třešnička na dortu, trošku té romantiky taky nesmí chybět. Moc doporučuji k přečtení, úžasná čtivá záležitost a ještě si rozšíříte obzory o nové znalosti.

Napínavá kniha z nemilosrdného prostředí. Perfektně vybarvená atmosféra, která vás vtáhne dovnitř. Uspokojivý dobrý konec milujeme všichni.

Pracovní tábor Vlaštovčí kopec odříznutý od zbytku světa v Georgii, USA, roku 1932. Totální nespravedlnost, žádná práva, mizerná mzda a vzhledem k tomu, že potřebujete aspoň trochu jíst, tak si jídlo kupujete na dluh za nehorázné ceny a tím pádem nemůžete odejít, jinak by vás mohli ,,po právu" zastřelit. 3 hlavní hrdinové, 3 osudy, které jen čekají na to, až se protnou a taky se tak stane, svede je dohromady náhoda a jejich špatná rozhodnutí. Uff, tohle nebylo ale vůbec lehké čtení, ale takovým ,,hezkým" způsobem, protože jsou zkrátka potřeba knihy, které vás ,,nakopnou do zadku", abyste si uvědomili, že často to, na co si stěžujeme, jsou opravdu maličkosti. Mám ráda knihy tohoto typu, protože si opět uvědomím, že se mám opravdu dobře a že ne vždy to bylo samozřejmostí, mít střechu nad hlavou, teplo domova, nepracovat 16 hodin denně a vybírat si, co si dám k jídlu. Myslím si, že takovéto knihy by měli být povinnou četbou, aby si to alespoň někteří uvědomili.