Recenze na knihu
Osmý život (pro Brilku) Nino Haratischwiliová

Rodinná sága provoněná čokoládou. Odehrává se převážně v Gruzii, ale kniha nás zavede téměř do celého světa. Prapradědeček si z Vídně přiveze recept na úžasnou horkou čokoládu, která je nejlepší na světě a naprosto neodolatelná. Její konzumace má ovšem tragické následky a spočívá na ní kletba. I tak předá tajný recept dceři Anastasii, která se k vaření čokolády bude během života několikrát vracet. Kniha je příběhem jedné rodiny a zvláště všech jejích žen. Děj sledujeme od roku 1900 až po rok 2007. Prožijeme tak první a druhou světovou válku i občanskou válku v Gruzii. Dozvíme se však i důležité milníky z celého světa. Kniha je napsána nádherným jazykem, vyprávění Vás tak vtáhne okamžitě do děje. Bála jsem se, abych neměla zmatek v postavách, ale příběh je vyskládán opravdu dobře a máte jasno v tom, kdo je kdo. Příběh je plný emocí a rozhodně Vás nenechá chladnými. Budete prožívat s hrdinkami jejich lásky, strach, nenávist i osamění. Některé situace by pro mě osobně byly nepochopitelné, ale v knize budete chápat, proč se tak kdo chová a dokážete se vžít do jejich pocitů. Kniha je silným příběhem lidských osudů na pozadí nelehkého života v Gruzii. Ukáže nám, jak se život může zamotat, jak dokáže být krutý i přívětivý.

Úžasný vhled do "protivné" historie. Nemám rád rusáky, nemám rád rusáky, nemám rád rus...

Krásná knížka, miluju rodinné ságy! Navrch mě zaujala obálka :)

Kniha je opravdu náročná, jak na čtení tak na přemýšlení. Průběžně se k ní vracím, rozhodně stojí za přečtení.

Krásných téměř 863 stran a nelituji ani jedné. Jedná se o rodinnou ságu několika generací, kterou vypráví Nica pro svou neteř Brilku. Příběh je smutný, dojemný, nespravedlivý, ale zároveň je plný odvahy a odhodlání. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých skutečností o Gruzii a historii napříč 20. stoletím. Na čtení této knihy jsem se vždycky moc těšila, postavy v knize mi přirostly k srdci a bude se mi snad i stýskat, hlavně po Nice. Horská dráha emocí, střídalo se rozhořčení se smutkem, vztekem, radostí, dojetím, empatií, což je naprosto v pořádku. Příběh je velmi obsáhlý, ale kdyby byl ještě delší, vůbec by mi to nevadilo. Cením autorku za to, že si udržela odstup a příběh psala objektivně bez osobních dojmů. Rozhodně vřele doporučuji.