Westwell: Chladný žár lásky přináší fenomenální zakončení série | RECENZE

I když jsem měla vždy k sérii Westwell určité výhrady a nepatří mezi mé nejoblíbenější trilogie, na Westwell: Chladný žár lásky jsem se těšila. Zajímalo mě totiž, jak to všechno nakonec dopadne. Druhý díl mi přišel takový nijaký. Zajímavé události se v něm děly až v závěru, což byl od autorky dobře promyšlený tah – nalákala tak všechny, kdo román četli, na další díl. I mě. Uznejte sami – jak bych mohla žít bez toho, aniž bych zjistila, co se stalo s Jessem a kdo na něj zaútočil?

Musím říct, že Chladný žár lásky se mi líbil ze všech tří dílů nejvíc. I když mám stále nějaké výhrady, kniha se dobře četla a na rozdíl od předchozího dílu jsem se u čtení ani nijak netrápila. Zatímco druhý díl neměl žádný spád, děj se táhl a vlastně se v něm nic moc nestalo, tentokrát nechyběla akce, emoce ani pořádná dávka napětí a intrik. Líbily se mi pasáže, v nichž hlavní hrdinové vzpomínali na své sourozence i to, jak za nimi stáli jejich přátelé a rodina. Poslední strany jsem hltala a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Pokud tedy z nějakého důvodu máte problém se do knihy začíst a zvažujete, že ji odložíte, vydržte. Konec je super a v závěru najdete všechno, co jste během čtení postrádali.

Asi by bylo fér víc rozepsat i to, co přesně se mi na knize nelíbilo. Hlavní postavy se vyjadřovaly hodně popisně, a nepřiměřeně jejich věku. Chápu, že Jess i Helena byli součástí manhattanské smetánky a určitá noblesa a škrobenost se od nich vyžadovala. Hlavně Helena mi ale připadala hodně sešněrovaná, chyběly mi u ní hovorové výrazy a větší uvolněnost. Často jsem zapomínala, že je jí jen lehce přes dvacet. Líbilo by se mi víc autenticity a uvolněnosti. Stejně, jako v minulém díle, i tentokrát jsem občas měla problém hlavním hrdinům věřit jejich emoce. Kvůli jejich zdrženlivosti šly málo do hloubky. Hlubokost a opravdovost jejich citů jsem cítila až v poslední třetině románu.

Celou sérii nejvíc pozvedla kriminální zápletka. Byla takovým hnacím motorem, jenž mě nutil číst dál a dál a myslím, že linka kolem Valeriiny a Adamovy smrti se autorce moc povedla. Rozhodně byla hodně originální. Od začátku posledního dílu jsem tušila, jak to všechno dopadne, takže jsem si pak jen užívala sledování indicií, které mě utvrzovaly v mém přesvědčení. Chvílemi jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že je hlavní hrdinové nevidí. Budiž jim ale odpuštěno, závěr knihy a rozuzlení celého příběhu mě moc bavilo a ve výsledku bych nic neměnila.

A když jsme za hodinu seděli na gauči, každý z nás držel misku s rámenem a mezi námi ležela další s popcornem, byla jsem si jistá, že všechno bude zase tak nějak v pořádku. Samozřejmě jsem nevěděla, jestli se s rodiči ještě někdy udobřím nebo kolik klacků hodí Trish Jessovi a mně pod nohy. Ale přesto jsem měla poct, že to všechno zvládnu. A to by dobrý pocit.

Ne, to není přesné.

Byl to velkolepý pocit.

Zakončení série Westwell bylo velkolepé. Vyřešili jsme okolnosti tragické smrti Jessova bratra a Heleniny sestry, užili jsme si pořádnou dávku emocí i intrik a já jsem na konci uronila i slzu. I když se série neřadí k těm nejlepším, co jsem četla, věřím, že mnohé z vás bude bavit víc než dost a ode mě si zaslouží nadprůměrné hodnocení.