Všichni dospěli - geniální příběh zachycující lidské zoufalství nebo brak?

Začátek knihy mi tak trochu připomene Eleanor se má vážně skvěle. A co mě na tom baví nejvíce, je to, že úvod je psán ve druhé osobě. Tuto formu sama používám nejvíce, když chci, aby si někdo doopravdy živě představil to, jak se cítím, co se mi teď honí hlavou...

Seženeš si práci. Nedá se říci, že bys tu práci nesnášela ani ji zbožňovala, ale nemůžeš na ni nadávat, protože nejsi o nic lepší než kdokoliv jiný a v některých ohledech jsi ještě mnohem, mnohem horší. Uvědomuješ si to, a tak poslušně chodíš do práce.

To, že hned na první stránce nejsou vystihnuta všechna životní dramata a místo lyrické linky je zde řečeno vše naprosto explicitně, mě spíše těší, než že bych kvůli tomu knihu odsoudila. Filozofických úvah a hlubokých myšlenek, jež se dnes stávají v literatuře stále populárnějšími, zde najdete pomálu, ale to na kvalitě neubírá.

Ve Všichni dospěli se stáváte svědky životních pádů a zoufalých situací mladé Andrey. Její život není žádný med, ale ani žádná tragédie. Ačkoliv ostatní to tak vidět mohou. Andrea je single žena, která zodpovídá pouze sama za sebe. Nemá děti ani stálého partnera, o tom, že by žila jako kariéristka také nemůže být řeč.  

Vztahy se zbytkem rodiny jsou...komplikované. Andrein otec zemřel na předávkování, její matka si po jeho smrti mnohé kompenzovala prostřednictvím divokých večírků. Andrea jí to nikdy úplně neodpustila. Otce totiž milovala.

Věděla jsi třeba, že se můžeš zamilovat do více lidí, ne jenom do jednoho člověka? Nebo se nemusíš zamilovat do nikoho a bude to v pohodě, i když pak je život takový osamělý a bylo by to lepší, kdyby ses zamilovala. Nemůžeš být ale někým, kým nejsi. Nemůžeš.

A pak je tu její bratr se svou dokonalou partnerkou. A jejich dítě, které nemá ve hvězdách napsanou krásnou budoucnost...

Věřím, že příběh se může zdát jako primitivní, ale jeho kouzlo vidím právě v tom, že vypráví o obyčejném životě, o tom, co zažívá denně každý z nás. O menších životních dramatech. Je zde výborně zpracovaná úvaha o tom, že to, co se jednomu může zdát jako naprosto běžná záležitost, se druhému jeví jako nepředstavitelné. Zachycuje různé pohledy na život, díky nimž si můžeme uvědomit, že pro někoho není snadné vidět svět očima toho druhého, protože nemá za sebou stejnou minulost, jeho osobnost nemodelovaly podobné okolnosti, společnost, prostředí.

Život celé Andreiny rodiny převrátí jeden člověk, jedna tragická skutečnost. A ona skutečnost je to, co odlišuje Všichni dospěli od oddechového čtení na dovolenou. Toto téma sice netvoří hlavní děj knihy, ale po celou dobu čtení cítíme, že v pozadí je cosi nevyřčeného, co toužíme odhalit.

Román od Jami Attenberg  Všichni dospěli bude výborným čtením pro každou trošku nezodpovědnou duši – protože tím, že se ztotožní s hlavní postavou, ho bude příběh bavit mnohem více. A nebudu lhát, užijí si jej především ženy. Sama jsem fanouškem thrillerů, ale musím uznat, že tento „román pro ženy“ jsem si opravdu užila. Je dojemný, zábavný, místy i trochu poučný, ale co je hlavní – působí tak reálně... Jako by snad byl napsán podle skutečných událostí.