Už nikdy tvá: Kniha ukrývající dojemný příběh o tom, že utéct před minulostí a láskou je někdy zkrátka nemožné | RECENZE

Avery se na svůj nový domov s názvem Mulberry Mansion i nové spolubydlící těší a věří, že se jí konečně podaří zapomenout na všechno špatné, co v minulosti zažila. Ztráta otce, narušené vztahy s rodinou i zlomené srdce od člověka, který jí byl vším, to všechno jí v posledních letech zasadilo obrovské rány. Bohužel se ukáže, že jedním ze spolubydlících je i Eden. Její bývalý nejlepší přítel a životní láska. Eden býval veselým a přátelským mladíkem. Nyní je hodně uzavřený a téměř s nikým se nebaví. Avery totiž není jediná, kdo v sobě nosí spoustu bolesti a smutných vzpomínek. Nyní oba stojí před novou výzvou: musí se naučit spolu znovu vycházet. Je však možné hodit minulost za hlavu a začít znovu? Nebo snad existuje naděje, že pouto mezi nimi nikdy nezmizelo?

Román Už nikdy tvá mě nalákal na krásnou minimalistickou obálku i originální námět. Dojemný příběh odehrávající se ve staré vile s nádhernou zahradou mě moc bavil, a přesto, že měl drobné nedostatky, zůstává můj pocit po přečtení knihy pozitivní. Když už jsem s tím ale začala, nejprve se pokusím vysvětlit, co se mi na díle nelíbilo. Jednak obsahovalo hodně zdlouhavých popisných pasáží, které mě občas nudily. Ve druhém případě se nejedná o nic zásadního, jen jsem měla po celou dobu čtení pocit, že románu něco chybí. Možná svižnější tempo nebo snad větší jiskra mezi hlavními hrdiny?

Už nikdy tvá

Už nikdy tvá se řadí k dílům, jež jsou napsány s notnou dávkou citu a nad nimiž budete ještě chvíli po dočtení přemýšlet. Kniha ve mně vyvolala celou škálu emocí, obsahuje hodně hlubokých myšlenek a je poměrně čtivá. Oceňuji, že autorka minulost hlavních hrdinů odkrývala postupně a tím ve mně vzbuzovala zájem číst dál a těšit se, jak to všechno dopadne.

I když v díle jde primárně o Edena a Avery, nelze vynechat ani dokonale zvolené prostředí, v němž se jejich příběh odehrává. Projekt na zvelebení zchátralých anglických sídel se mi moc líbil a věřím, že mít možnost, také bych se do něj přihlásila. Vila Mulberry Mansion měla všechno. Nádhernou atmosféru jako z Panství Downton, plno tajemných zákoutí a místností, jež toužíte prozkoumat, i zahradu s knihovnou ve starém skleníku, kterou si každý ihned musí zamilovat. Za prostředí a nápad postavit příběh na náhodném setkání pomocí tak zajímavého a originálního projektu má u mě autorka rozhodně palec nahoru.

„Myslím, že jde spíše o to, co napsáno není. Nejsilnější pocity jsou vždycky mezi řádky. Jsou velmi pevně vetknuty mezi písmena. Nečteš je, ale cítíš je. Tak se pozná dobrá kniha. A dobrý milostný příběh.“

Domnívám se, že napsat úvodní díl nové knižní série není nikdy úplně jednoduché. Příběh, který v něm autor vypráví, musí být dostatečně čtivý, plný emocí a zajímavý natolik, aby nalákal čtenáře ke koupi dalších dílů. Vedle toho v něm spisovatel musí představit prostředí, do něhož bude celá série zasazena a nastínit příběhy vedlejších postav, které se s největší pravděpodobností stanou hlavními hrdiny pokračování. Přitom si však musí dávat pozor, aby toho neprozradil příliš mnoho, zanechal čtenáře příjemně napjaté a román nebyl příliš dlouhý. Myslím, že vše, co jsem vyjmenovala, se autorce Už nikdy tvá docela povedlo a jsem zvědavá, co si pro nás připravila v pokračování. I přes drobná negativa, jež jsem zmínila na začátku textu, knihu k přečtení rozhodně doporučuji.