Tři Sekery jsou důstojným ukončením vymazlené, volně navazující série | RECENZE

Navenek křehká dáma malého vzrůstu, Kateřina Surmanová, ví, jak rozčeřit vody v knihomolském rybníčku. Pryč jsou doby, kdy byl hororový žánr považován za brakový a nehodný intelektuálních čtenářů. Surmanová prostřednictvím své série ukazuje, že ve strašidelném příběhu lze najít intelektuální stimul.

Jak je to možné? Kateřina Surmanová ve svých knihách vychází z konkrétních událostí a reálií, které zahaluje do tajuplného a děsivého hávu. Nejedná se ale jen o jakousi povrchní výpůjčku a následné znásilnění novinového titulku či vesnice. Autorka jde hezky do hloubky, studuje každičký detail historie, aby do něj následně mohla vplést svůj příběh, který tím pádem působí skoro až věrohodně a zároveň vyjadřuje jakousi naději, že to zlé se neděje kvůli zlým lidem, ale stojí za tím nějaké temné síly, rozhněvaní duchové či pomstychtivá božstva. To vše popisuje nádherným jazykem, plným obrazných a především originálních pojmenování, která příběhům zvedají laťku ještě o trochu výš, přičemž si pohrává s jazykem, jako vášnivý stavitel sběratelských modelů.

Tři Sekery

Listopad se vyznamenával a převáděl, jako kdyby si usmyslel, že už nechce být třídní průšvihář a prudit plískanicemi. Větřík rozbrnkával xylofon spadaného listí, které barevnou rozmanitostí s předstihem dostihovalo velkolepý rozptyl duhy. Den šustil a zpíval.

Kromě vzletného jazyka se autorka nicméně nebojí ani novotvarů či vulgarismů, které ale mají své přesně určené a opodstatněné místo a nevměšují se nikam, kde nemají co dělat. Umění správně umístěného vulgarismu dnes ovládá málokterý autor, proto si myslím, že je záhodno tuto schopnost zmínit, ač osobně vulgarismy běžně v knihách vidět nemusím.

Tři Sekery považuji za důstojné ukončení vymazlené série. Opět máme co dočinění s nadpřirozenem, křivdami z minulosti a násilím páchaným na dětech. Musím říct, že jsem opravdu překvapená, jak se mezi čtenářstvem liší názory na to, která kniha ze série je podle nich ta nejlepší, nebo minimálně jejich nejoblíbenější. Já osobně považuji za vrchol této série knihu druhou, tedy Zvedá se vítr, zatímco Tři Sekery se mi asi líbily nejméně. Jsou ale i tací, kteří to vidí opačně nebo ještě úplně jinak. Na čem se ale všechny tábory stoprocentně shodují, je míra autorčina talentu, bohatost její slovní zásoby a bezbřehá fantazie.

Někteří také chválí inspiraci králem hororového žánru, Stephenem Kingem, což já osobně úplně nedokážu kvalifikovaně posoudit, jelikož jsem od něj nepřečetla dostatek knih. Nemyslím si ale, že by ona inspirace byla na škodu, vzhledem k tomu, jaká reputace Kinga předchází, a jsem si jistá, že i on sám by to ocenil. Pokud jste tedy ještě od Surmanové nic nečetli, ale máte rádi Kinga, tato trilogie by mohla vaše čtenářské choutky uspokojit.