Tady byla Britt-Marie, knižní recenze

Vítej, Britt-Marie

S hlavní postavou této knihy, šedesátnicí Britt-Marií, se čtenáři mohli již seznámit v druhém autorově románu Babička pozdravuje a omlouvá se. Tam bohužel moc prostoru nedostala, a tak se nyní vrací ve svém samostatném příběhu. A rozhodně toho má hodně co říct.

Britt-Marie se po šedesátce ocitá na úplném začátku. Opustila nevěrného manžela a rozhodla se začít život jinde. Nový start jí ztrpčují různé překážky, ale jestli někdo umí trpělivě postupovat krůček po krůčku, pak je to Britt-Marie. Čeká na ni nová práce, nové přátelství a nečekaně možná i nový muž. Jenže ani jedno z toho nechtěla, donutily ji k tomu okolnosti.

Ať žije fotbal!

Ocitá se v zapadlé vesnici, kde se různou souhrou náhod stává trenérkou místního fotbalového družstva. Až na to, že o fotbalu vůbec nic neví. Zato ví přesně, jak má být ustláno, v kolik se má večeřet a nechápe, že to někdo může brát na lehkou váhu. Místní lidé nebyli úplně připraveni na distingovanou dámu, která vnese nový vítr i tam, kde už nedoufali. A Britt-Marie zase nečekala, že se jejím věrným společníkem stane krysa, se kterou bude pravidelně v šest večeřet tyčinku čokolády.

Román Tady byla Britt-Marie je velmi podobný Muži jménem Ove. Hlavní hrdinka je také nevrlá, zásady dodržující osoba, o které její blízcí prohlašují, že je pasivně agresivní. A ona taková skutečně je, nebo si aspoň myslí, že taková být musí. Když se jí ale čtenář dostane pod kůži, nemůže mít oblíbenější postavu, než je právě ona. Uvědomí si, že se Britt-Marie pouze obrnila proti bolesti, které zažila v životě už opravdu hodně.

V jistém věku se v podstatě všechny otázky v životě točí okolo jediné věci: Jak žít svůj život?“

 Fotbaloví fanoušci si v knize přijdou na své, i když nakonec je docela jedno, kdo komu fandí, ale hlavní je pocit ze hry a štěstí, které fotbal lidem přináší.

Plakat je dovoleno

Kniha je doprovázena i smutnou částí příběhu, která člověku vžene slzy do očí, ale celkově na mě kniha působí neskutečně pozitivně a nadějeplně. Autor záměrně volí postavy z různých sfér a snaží se bořit předsudky, které vůči nim lidé mají. Taktéž ukazuje, že není vše tak, jak se na první pohled zdá a že člověk s drsným zevnějškem může mít dobré jádro.

Autor o sobě v závěru prohlašuje, že je stále na spisovatelské půdě nováčkem. Ale upřímně? Tři perfektní romány během pár let? To zavání velkým profesionálem a tím podle mě Fredrik Backman rozhodně je. Román doporučuji čtenářům, kteří již měli zkušenost s předešlými tituly od autora. Nejvíce jej však doporučuji lidem, kteří od něj ještě nic nečetli, protože věřím, že si tyto knihy velmi oblíbíte. Tak jako já.

Hodnocení: 95 %