Stíny zlatých srdcí – české romantasy plné magie, tajemství a krve | RECENZE

Když na mě spočinuly oči barvy tekutého jantaru, roztřásla se mi kolena. Děsem a poznáním. Protože teď, když mě lapil ve svém pohledu, jsem jasně viděla chvějící se vzduch kolem obrovského těla. Magie se mu plazila po kůži jako věrný přítel a nenechávala mě na pochybách, že v našem bistru sedí drak.

Sara touží být obyčejná holka, ale stojí jednou nohou ve světě lidí a druhou v tom pohádkovém. Je totiž napůl drak – bezšupinatá, jak se hanlivě říká těm, kteří se nedokážou přeměnit. Draci chrání lidský svět před bájnými bytostmi, které by mohly projít skrze portály zvané neurotogeny. Ty se ukrývají v knihách. Sara dračí magie moc nezdědila a neměla by být schopná portály sama procházet. Jenže během jedné směny v knihovně se najednou ocitá uprostřed lesa jako vystřiženého ze Sněhurky. A samotná Sněhurka? Leží mrtvá na podlaze knihovny. Jak je to možné? Proč někdo usiluje o Sářin život? Má to co do činění s její minulostí? A kdo je Malakai – záhadný drak s jizvou v obličeji, který se vždy objeví, když je v nesnázích?

Stíny zlatých srdcí

Autorku jsem už dříve vyzpovídala ohledně jejích knih (rozhovor najdete zde →). A znovu musím říct, že pokud hledáte čtivé romantasy od českých autorů, Eleanor Corvin je skvělá volba. Její styl psaní mi sedí. Přestože se na začátku Stínů zlatých srdcí objevuje víc postav, do děje jsem se dostala poměrně rychle. Hlavní hrdinka Sara mi byla sympatická z mnoha důvodů a v lecčems jsem se v ní našla. Celou knihu vlastně hledala samu sebe – vždy jednou nohou tady a druhou jinde, aniž by věděla, kam skutečně patří.

A já věřila jemu. Bylo to hloupé. Věřit někomu, koho jsem znala tak krátkou dobu, ale ať jsem se snažila tu nelogickou důvěru odehnat sebevíc, nešlo to. Byla ve mně zakořeněná od okamžiku, kdy mi dovolil spatřit ve svých očích něco jiného než chlad a nepřístupnost.

Malakaie bych si přála víc. Jeho úvod byl spíš nenápadný, rozhodně ne tak velkolepý, jak bych čekala. Ale jakmile se objevil, dominoval celé scéně. Každou jeho zmínku jsem hltala a čekala, kdy se znovu objeví. Ráda bych se podívala do jeho hlavy – určitě by potěšily bonusové kapitoly z jeho pohledu.

Celý příběh je čtivý a prodchnutý tajemstvím, křivdami, emocemi i akcí, takže na pauzy během čtení nebyl prostor. Kniha obsahuje také erotické scény – mně osobně by stačila klidně jedna, naopak víc romantiky bych ocenila. Na tu si potrpím víc než na spicy scény. Konec přišel možná až příliš rychle a mrzí mě, že jsem v tomhle světě nemohla zůstat déle. Podobně jsem to měla i po dočtení Woodhillu.

Určitě to není naposledy, co jsem sáhla po knihách Eleanor Corvin. Ráda se k nim vrátím a dopřeju si znovu čtení. Pokud tedy hledáte romantasy od české autorky, Stíny zlatých srdcí si vás rozhodně získají.