Sobotní rozjímání: Film nebo kniha?

Potřeba uvidět literární dílo je tak přirozená a silná, že adaptace budou vznikat tak dlouho, jak dlouho bude existovat film, ačkoliv jsou často barbarstvím. — polský filmový kritik Alexandr Jackiewicz

Je několik možností – buď si zfilmování vůbec nebudete všímat a normálně si přečtete knihu, jako by se nic nedělo – pak není co řešit. Nebo se na knihu vykašlete a půjdete rovnou do kina. Nejenom, že ušetříte čas, ale je to i pohodlnější. Budete jen relaxovat a bavit se, příběh včetně obrazu vám bude předložen jako na talíři.

Jistě, každý má své vlastní zkušenosti a co čtenář, to jiná volba. Ti, co rádi čtou, zapojují svou fantazii a představují si postavy, atmosféru a vývoj příběhu sami, to udělají asi jako já. Obvykle nejprve přečtu knížku a teprve potom, ze zvědavosti, zajdu i na film. Ale protože si nechci zkazit dojem z knihy, ani z filmu, udělám si předtím vždycky takový malý průzkum. Že je to už poněkud otřepané téma? Ano, ale pojďme se na ně podívat z trochu jiného pohledu.

„Kniha je film, který se odehrává v mysli čtenáře. Proto chodíme do kina a říkáme: Hm, kniha je lepší.“ — Paulo Coelho brazilský spisovatel

Je jasné, že když je film dobře udělaný, vše v něm více než v knize vyznívá. Určitě se mnou budete souhlasit, že některé filmy na nás udělají takový dojem, že si je pamatujeme celý život, třeba už od dětství. Vždyť kdo by neznal např. filmy s Vinnetouem podle Karla Maye. Anebo Jules Verne! Všechna filmová zpracování jeho „cest“ – do středu Země, kolem světa, na Měsíc či na tajuplný ostrov – byla úžasná. Dnešní děti zas budou vzpomínat na literární a filmové spojení příběhů Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi.

„Čtenářem přestává být člověk ve chvíli, kdy začne považovat za literaturu zahraniční film s titulky.“ — Zdeňka Ortová česká spisovatelka

Také se nám ale stává, že na některé filmové adaptace hned zapomeneme – o těch tady dnes rozjímat nechci – ale poradím, jak tomu předejít. Vezmeme-li před návštěvou kina a po dočtení knížky v úvahu následující aspekty, může se to podařit.

„Jsou knihy, které nestojí za to, aby byly čteny a filmy, které nestojí za to, aby byly viděny. Náš čas je vzácný.“ — Marek Vácha, vědecký spisovatel a římskokatolický duchovní

Herci a režie

Dobré herecké obsazení a režie filmu by měly zaručit, že film bude koukatelný. Vzpomeňme například na film Ďábel nosí Pradu podle bestselleru Lauren Weisbergerové. Herečky Meryl Streepová, Anne Hathaway a Emily Blunt z filmu udělaly doslova trhák. Anebo – vezměte si Agathu Christie – na motivy jejích románů vzniklo mnoho filmů, nad všemi však vyniká, podle mě, jen jeden - Vražda v Orient expresu z roku 2017. I zde hrálo důležitou roli herecké obsazení, a to takovými esy, jako je Penélope Cruz, Willem Dafoe, Judi Dench, Johnny Depp, Michelle Pfeiffer a další.

Také Nabokovova Lolita s Jeremy Ironsem a Rozum a cit Jane Austenové s Emmou Thompson, Alanem Rickmanem, Kate Winslet a Hughem Grantem, či film Až na krev, inspirovaný knihou Uptona Sinclaira, s Danielem Day-Lewisem v hlavní roli, jsou díla, která na mě, ať už v knižní, či filmové podobě, zanechala naprosto nesmazatelný dojem. U Lolity měla však velký význam i hudba Ennia Morriconeho….

Hudba

Ve filmu bývá podceňována, přestože v něm zaujímá důležité místo. Kvalitní filmová hudba může i z průměrného filmu udělat umělecký zážitek. Koneckonců, byla součástí filmu od samého začátku. Ještě dříve, než mluvené slovo. Dotváří atmosféru a připravuje diváka na následující okamžiky, zintenzivňuje emoce a pomáhá tam, kde obraz nestačí. Umíte si představit bez hudby například horor? Klasické filmy jako Tenkrát na západě, Čelisti, Modrý samet, Městečko Twin Peaks nebo již zmíněný Harry Potter – jejich hudba je i jejich značkou. Za všechny skvělé skladatele filmové hudby jsem uvedla již Ennia Morriconeho. Dále je to určitě Elmer Bernstein, Maurice Jarre, Dario Marianelli či Patrick Doyle a Angelo Badalamenti. Je jich ale, díkybohu, mnohem víc.

Kamera

V žebříčku významnosti bych kameru postavila asi na první místo, ostatně mluvíme tu přece o filmu. I když se budeme držet jen filmů, natočených podle knih, zjistíme, že některé si pamatujeme především právě díky kameře. Na skvělém ztvárnění Keneallyho knihy Shindlerova archa (Schindlerův seznam) se podílel vynikající kameraman Janusz Kamiński. Jsem si jistá, že bez něj by film nebyl tak dobrý. Za kameru ve filmu Vzpomínky na Afriku se zase postavil David Watkin – a získal Oskara. A tak dále, a tak dále....mohla bych popsat ještě několik stránek, než bych je všechny vyjmenovala. Pravdou ale je, že aby byl film dokonalý, je většinou potřeba aspektů více. Přesně tak, jako poslední jmenovaný film – Vzpomínky na Afriku – režie Sydney Pollack, hudba John Barry, hlavní role Meryl Streepová a Robert Redford – to mluví samo za sebe.

Shrnutí

A na závěr? Mějte na paměti, že vytvořit film podle knihy tak, aby vyjádřil jeho myšlenku, atmosféru a poslání, není snadné. Někdy nevadí, anebo je dokonce ku prospěchu, mírné odchýlení od předlohy a je potřeba některé dějové linky trochu pozměnit. Občas se to povede, občas ne, jisté ale je, že obsah knihy zůstává vždycky stejný, a i ten sebenepovedenější film nemůže originálu ublížit. A ruku na srdce, opravdu povedený film, právě naopak, může literárnímu dílu pomoci – například přiblížit jej širší veřejnosti (Pán prstenů, Harry Potter, Kmotr…).

Vlastně nemáte co ztratit. Ať už se tedy rozhodnete jakkoliv, zkuste filmové zpracování brát jako samostatné umělecké dílo a s předlohou je příliš neporovnávat. Pokud se vám to podaří, budete mít zážitky dva – jeden z knihy a druhý z filmu.

Stephen King - The Outsider

A mám pro vás ještě jednu, takovou malou třešničku na dort. Z filmových adaptací románů Stephena Kinga, je nová desetidílná televizní minisérie The Outsider, se skvělým Benem Mendelsohnem v roli detektiva, myslím zatím tou nejpovedenější a nejvěrnější, jakou jsem viděla. A to i přesto, anebo možná právě proto, že si jí nejlépe užijí hlavně ti, kteří knihu již četli. Je tedy vidět, že žádné pravidlo není bez výjimek…