Sladká fazolová pasta – román o samotě, přátelství a sakurách | RECENZE

Připadalo mu, jako kdyby emoce, které po celý rok ve stromech dřímají, právě teď vybuchly radostí…

Přivítání v Doraharu

Je dosti ironické živit se prodejem sladkostí, když vám život tolik zhořkl, Sentaró o tom ví své. Několik let věnoval poznávání věznice zevnitř a když se po čase dostal na svobodu, moc cest, po kterých se vydat, mu nezbylo. Pak se ale chytil záchranného lana a začal se živit výrobou a prodejem japonských lívanečků dorajaki.

Sentaró se stane nihilistou utápějícím se v alkoholu a vzpomínce na ideální život, který si nedokázal zajistit. Jednoho dne mu do něj vstoupí stařenka Tokue, která poznala krutosti i krásy bytí a také se naučila dělat tu nejlepší fazolovou pastu na světě. Se sílícím přátelstvím se Sentaró znovu učí, jak žít.

Nedokázal v sobě podnítit skutečný zápal. Jen se propadal stále hlouběji a nehnulo se v něm nic než oči, kterýma pozoroval svět…

Sladká fazolová pasta

Sladká zkušenost

Jediná věc, za kterou by tato kniha zasloužila pozvednutí obočí, je sakura. Souhlasím s tím, že se jedná o oku lahodící strom, ale zmiňovat se o něm téměř na každé straně je už celkem slušná obsese. Pokud máte rádi alkoholové výzvy, zkuste si cucnout vína pokaždé, když autor zmíní sakuru – garantuju, že v poslední třetině knihy si budete muset objednat na Temu nová játra. Konec nejapných žertů, nyní už k poctivé recenzi.

Krásná literatura je někdy opravdu krásná, to je věta, která shrnuje celou Sladkou fazolovou pastu. Zpočátku se příběh jeví jako něco banálního a obyčejného, není zde nic, co by ukazovalo na to, do čeho kniha vykvete. Necelých 200 stran není zrovna bichle, ale i přesto toho dokáže vypovědět sakra moc. Při psaní mi hlavou letí hutný příběh naplněný bolestivou lidskou zkušeností, ze které mi bude běhat mráz po zádech ještě dlouho. Zároveň nemůžu přestat přemýšlet o Sentaróovi, který mi v mnohých aspektech připomíná mě samotného. Je to, jako by mě autor trošičku znal, a kdo ví, možná zná i vás.

Spolu s ním jako kdyby se ve futonu převalovala i slova, která jej mučila, což na něj ztěžka doléhalo…

Spokojené odcházení

Tady to zkrátka do sebe všechno zapadlo. Surovost reálného života, magicky působící Japonsko, silný příběh, bolestivá tajemství. Stačí zamíchat ty správné přísady a máte před sebou román, u kterého si budete přát trávit čas. Bude to krátký a pomíjivý zážitek, kterého si budete vážit a rádi si ho uchováte na oblíbeném místečku někde v zákoutí vaší mysli. Sladkou fazolovou pastu totiž nelze číst, ta se musí mlsat. Přeji dobrou chuť. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.