ROZHOVOR: Filip Rožek

Kniha Gump – Pes, který naučil lidi žít se pro mnoho čtenářů stala srdcovou záležitostí. Dokonce natolik srdcovou, že letos získala prestižní ocenění Magnesia Litera v kategorii Cena čtenářů. My sami jsme po ohlášení výsledků měli obrovskou radost. Bylo to pro vás překvapení?

Překvapení to pro mě určitě bylo. Samozřejmě jsem vnímal, že se kniha dobře prodává, věděl jsem, že se mnoha lidem Gumpův příběh líbí. Dostávám pozitivní zpětnou vazbu od různých organizací, pejskařů, ale i dalších čtenářů. Knížka se dostala i do škol, kde si ji děti čtou. Takže jsem věděl, že lidé mají Gumpa rádi, ale žádná ocenění jsem dopředu neočekával. Maximálně tak doufal.

Jak jste ocenění vlastně slavil?

Po tom, co jsem se vrátil domů, jsem do tří do rána dostával zprávy s gratulacemi, to se vlastně dělo i následující celý den. Tímto způsobem jsem to vlastně i prožíval, byl jsem moc rád. Hlavně mě překvapilo, kolik lidí Magnesiu Literu zná a kolik lidí přenos vidělo.

Je to téměř rok, co jsme s vámi vydali rozhovor v prvním elektronickém Dobro.druhovi. V té době vznikla audioverze knihy, kterou namluvil Ivan Trojan a začalo se mluvit o celovečerním rodinném filmu na motivy knihy pod režií F. A. Brabce. Jak se za tu dobu celý projekt posunul a jak probíhalo natáčení?

V současné chvíli je film v postprodukční části – ve střižně. Koncem srpna jsme film dotočili a nyní se dokončuje. Ohledně samotného natáčení, nedávno jsme si o tom povídali s Frantou Brabcem. Myslíme si, že filmu i projektu obecně musí někde svítit šťastná hvězda, protože všichni herci, které jsme si na počátku vysnili, roli přijali, a hlavně se s ní i skvěle propojili. Přála nám i samotná příroda a počasí. Když jsme potřebovali, aby pršelo, tak zrovna pršelo, když jsme naopak potřebovali, aby svítilo sluníčko a prosvítilo nám hezky záběry, tak bylo krásně. I to, co zvládli samotní pejsci, je výjimečné. Víceméně jsou to pejsci z útulků a množíren, kteří nikdy před kamerou nebyli. I přes to zvládli natáčení výborně. Takže jsme hrozně šťastní za materiál, který máme a jsem přesvědčený, že to bude film, který tu v takové podobě ještě nebyl.

V podstatě jste mi už odpověděl na další otázku, která byla zaměřená právě na herecké obsazení. Ve filmu hraje hodně známých filmových osobností. Podařilo se jim tedy ztotožnit se bez problémů s knižními postavami?

Určitě se to všem podařilo. Třeba takový Bolek Polívka, to je opravdu velký pejskař a myslím, že to z filmu bude hodně znát. Svou roli zahrál opravdu procítěně, protože lásku k psům a zvířatům obecně nemusel nijak hrát. Prožíval to. Eva Holubová na tom byla takřka stejně. Ale například Jana Plodková není tak zapálený milovník psů. Nicméně je obrovská profesionálka, před natáčením se s Gumpem několikrát sešla a bylo poznat, že mezi nimi roste vzájemná důvěra. Zkrátka chtěla, aby se měli rádi, když spolu měli natáčet. To se také podařilo, ve filmu má Jana s Gumpem dost emotivních scén, které dopadly na výbornou.

Četla jsem, že se ve filmu vystřídalo hned několik pejsků – celkem čtyři, podle toho, jak filmový Gump rostl. Byli to útulkoví pejsci? Podle jakých kritérií byli vlastně vybíráni?

Hlavní kritérium byla vizuální podoba s Gumpem jako takovým. Je vzhledově hodně specifický, takových pejsků moc není. Relativně jednoduché jsme to měli u štěňátka, to jsou všechno podobní medvídci. Zvolili jsme plemeno jack russell, je podobně zbarvené jako Gump. Měli jsme štěňátko z chovné stanice, s průkazem původu, shodou okolností se také jmenovalo Gump. To byla naše „jednička”. Dvojku a trojku zahráli útulkoví pejsci odebraní ze špatných podmínek. Tou nejlepší zprávou je, že všichni během natáčení našli nový domov. Dvojka se jmenuje Marvel, adoptovala si ho Katka Zajícová, která se stará o obchodní část filmu. Trojka se jmenuje Lupín a adoptoval ho Eda Rovenský z kapely Poetika, který nazpíval i část písničky Protože to nevzdám. No a čtyřku mám samozřejmě já (smích). Celá řada dalších pejsků, kteří si ve filmu zahráli, jsou také z útulků a množíren. Za všechny mohu zmínit třeba Maxe z mělnického útulku. Má podkus a v útulku byl kvůli tomu dva roky. Toho si adoptovala Helena Váňová, která dělá PR celému projektu.

Liší se v něčem film od knižního zpracování? Můžeme se těšit i na nějaké scénky, které nebyly původně součástí knižního příběhu?

Knižní příběh je relativně „plochý”. Je to příběh, který čtenáři vidí pouze očima Gumpa. Ve filmu by takové vyprávění nestačilo, proto jsme do něj vložili i paralelní příběh Bédi – když se rozhodne nezůstat v kolonii bezdomovců a vydá se Gumpa hledat. Další změnou je, že filmový příběh pokračuje až za hranice toho knižního. Ten, kdo knihu zná, tak ví, že konec je trochu otevřený. A film celý příběh vlastně dopíše.

Projekt Gump je od počátku charitativním projektem. Co všechno je z Gumpova projektu vlastně financováno?

Do dnešního dne jsme rozdali téměř tři čtvrtě milionu korun našim partnerským organizacím, jako jsou například Dočasky De De, Dejte nám šanci a mnoho dalších. V nejbližší době rozdáme další půl milion. Rozhodli jsme se vybudovat i Gumpův útulek pro pejsky, kteří mají z různých důvodů problém najít nový domov. Část z peněz půjde tedy i na jeho výstavbu. Vše se dá samozřejmě sledovat na transparentním účtu.

Vrátili bychom se ještě k samotnému Gumpovi. Jak snášel natáčení? Máte nějakou vtipnou historku, o kterou byste se mohl podělit?

Gump měl ze všech čtyř pejsků nejsložitější natáčení. Stále se bojí, spolupráce s ním nebyla úplně jednoduchá, ale ti, kteří Gumpa znají dlouho a vědí, jak moc vystrašený byl ještě před rokem, tak by mi dali za pravdu, že dnes je rozdíl obrovský. Poznává celou řadu nových lidí, nasává okolní svět, a to mu hodně prospívá. Film samozřejmě pomáhá najít pejskům nové domovy, ukázat hlavní myšlenky knížky či projektu, ale zároveň pomáhá samotnému Gumpovi nalézt svoje vnitřní sebevědomí.

Film podobného zpracování nemá v ČR obdoby. Kdybyste měl v pár větách nalákat diváky, aby přišli do kin na film, na co se mohou těšit, co od filmu mají či naopak nemají očekávat?

Jak už jsem zmiňoval, myslím, že podobný film tu zkrátka ještě nebyl. Myslím si, že vyniká svou zvířecí pravdou, na nic si nehraje. Je o obrovské štědrosti zvířat vůči lidem, o naději, o velké lásce mezi zvířaty a lidmi a o tom, co taková láska dokáže překonat. Film je také hodně vizuálně zajímavý a výtvarně pojatý díky režii F. A. Brabce.

Samozřejmě velký smysl celého projektu je i účel edukativní, doufám, že film změní uvažování některých lidí, kteří o problematice útulků a množíren třeba ještě nikdy nepřemýšleli. Snad budou díky tomu zvířata vnímána jako bytosti, které dokážou žít svůj vnitřní svět, který může být stejně barevný a rozmanitý, jako ten lidský.

Mluvili jsme o knize, audioknize, filmu… Nyní má Gump dokonce i vlastní plyšovou kopii. Jaké jsou další vize projektu? Už jste zmínil Gumpův útulek, chystá se i něco dalšího do budoucna?Útulek je zrovna teď hodně aktuální věc, kterou chceme dotáhnout co nejdříve. Celý projekt je dlouhodobého charakteru, takže samozřejmě nechceme, aby vše skončilo filmem – naopak věříme, se vše ještě víc nastartuje.

Útulek je zrovna teď hodně aktuální věc, kterou chceme dotáhnout co nejdříve. Celý projekt je dlouhodobého charakteru, takže samozřejmě nechceme, aby vše skončilo filmem – naopak věříme, se vše ještě víc nastartuje.