RECENZE: Ztracená nevěsta

O autorce

Britská autorka Bella Ellis, vlastním jménem Rowan Coleman, miluje sestry Brontëovy již od dětských let. Jejím spisovatelským cílem je vzdát jim i jejich odkazu ve svých smyšlených dobrodružstvích hold. Série o sestrách Bronteövých má v originále již tři díly a brzy by měl vyjít i čtvrtý, s tím, že všechny předchozí díly si drží na čtenářských webech hodnocení okolo 4 hvězdiček.

Vyprávění

Příběh ztracené nevěsty vypráví ne tolik o ztracené nevěstě jako o samotných sestrách Brontëových, které se pouští do vyšetřování záhadného zmizení, či dokonce vraždy, mladé paní. Každá má k touze případ vyšetřit vlastní postranní důvody, ten hlavní je ovšem pro všechny tři stejný. Opravdu je možné, aby pravděpodobně velmi násilným způsobem zmizela mladá žena a nikoho to nezajímalo? Opravdu může být jedna konkrétní žena natolik nahraditelná, že to všichni přejdou?

Jak je očividné a jak jsem ostatně zmiňovala v úvodu, příběh otevírá velmi aktuální téma, ať už se jedná o emancipaci či ženskou sounáležitost. Nejen, že příběh vypráví tři ženy, v té době pro veřejnost obyčejné dcery vesnického pastora, ale hlavní obětí je také žena. Žena utlačovaná, dost možná týraná a jen málo milovaná. V pozadí celé příběhu tak leží myšlenka, zda by se to nemohlo stát i jiným ženám… Zda se to neděje nějakým ženám zrovna teď. Přesně tato obava rezonuje v úvahách hlavních hrdinek i vnímavých čtenářek.

Obálka knihy Ztracená nevěsta

Verdikt

Detektivní část příběhu je napínavá i zábavná, určitě se nebudete bát, příběh se pozvolně rozplétá a odhaluje tajemství nejen o zmizelé, ale i o vypravěčkách. Ano, je jich víc. Vypravěčkami jsou všechny tři sestry, střídají se víceméně po kapitolách a každá z nich dává příběhu svůj vlastní náhled, své pocity, nápady i tempo. V úvahách vypravěček jsou navíc odhalena i fakta ze života sester Brontëových – jejich vlastní děsivý pobyt na internátní škole, milostná dobrodružství, ale také inspirace pro jejich velká díla.

Autorka podle mě (i podle své předmluvy) opravdu nevyužívá slavné sestry k tomu, aby její kniha zaujala, naopak se jim snaží prokázat úctu, odhalit svůj vlastní náhled na ně jako dobrodružky, emancipované, statečné a velkolepé ženy 19. století. Hra na ženskou notu mi přišla trochu moc nátlaková, alespoň ze začátku. Na druhou stranu věřím tomu, že věci jako domácí násilí byly často tolerovaným veřejným tajemstvím.

Knihu určitě doporučuji, a to jak čtenářům historických detektivek, tak milovníkům sester Brontëových. Já osobně plánuji knihu pořídit k Vánocům jedné 15leté fanynce historie a true crime, takže i to je možnost.

Hodnocení: 80 %