RECENZE: Zmiz, dokud můžeš – Druhý díl s agentkou Snowovou stojí za to!

O autorce

Ještě před loňskými Vánoci se autorka ocitla na dovolené u nás v České republice, a jak sama říká na zločiny myslí, kudy chodí. I u nás ji prý napadlo několik zajímavých zápletek. Podle Rebecci je Praha výbornou lokací pro knihy, jak už detektivní, tak romantické. Také prozradila, že z původní trilogie, kterou měly knihy o agentce Snowové být, nejspíš bude více dílná série, což mě osobně velmi těší. Sama autorka tvrdí, že je jí psaní o zasněžených horách velmi blízké, protože sama pochází ze Severozápadu USA, kde podle všeho není nejpříznivější počasí.

Byly to černé jiřiny. Laurel přimhouřila oči, aby líp viděla, a zvedl se jí žaludek. Uprostřed květin, mezi tenkou vrstvou sněhu a ledu, se rýsovala ženská postava.

Na agentku FBI a rangera horské služby čeká další sériový vrah! A vraždí velmi rychle a nelítostně. V lesích pod sněhem je objeveno tělo mladé ženy, ubité k smrti, tak že je k nepoznání, nemá ruce a jsou kolem ní rozházené černé jiřiny. Nic zezačátku nenasvědčuje tomu, že se jedná o sériového vraha, nicméně mrtvých žen začne postupně přibývat a o této teorii už není pochyb. Laurel se snaží přijít na všechny souvislosti a podobnosti mezi ženami. Zároveň sestavuje po částech profil vraha, který se zdá být velmi agresivní, ale zároveň natolik inteligentní, že nedělá chyby. Očividně má ale nějaký problém s úspěšnými a rozvedenými ženami, a jelikož jiřiny symbolizují zradu, vypadá to, že vrah všechny ženy musel dobře znát a nějakou dobu je sledovat.

Laurel a Huck nemají jednoduchý úkol, a aby toho nebylo málo, případ jim stěžuje také Huckova bývalá přítelkyně, která čeká na každou senzaci, s níž by mohla jako novinářka informovat veřejnost. Laurel má zase v závěsu svou geniální a trochu psychopatickou nevlastní sestru Abigail, se kterou si moc neví rady. Všechny události pak vyvrcholí ve fenomenální psychologickou hru!

Verdikt

Musím se přiznat, že pokud bych měla napsat osnovu příběhu, byla by naprosto stejná jako pro první díl. Autorka se očividně záměrně drží úplně stejného postupu a zatím to funguje. Mám jen trošku podezření, že pokud v dalším díle nepřijde s nějakou opravdu velkou a neobvyklou zápletkou, budeme pořád číst tu samou knihu, jen s jiným vrahem. A to by se pak Genesis Valley mohlo přejmenovat na Midsomer, kde už nejspíš nikdo nežije. Nicméně tohle je asi jediný výhrada, kterou ke knize mám, jinak byla naprosto perfektní a strhující. Psychologická hra, kterou už na konci první knihy rozehrála Abigail (sestra Laurel), je výborná a ač je její postava geniální, hrozně mě děsí její nepředvídatelnost. A jako třešnička na dortu zůstává náš starý dobrý a stále sexy kapitán Rivers a jeho věrný společník pes Aeneas. Vztah s Laurel mají dost komplikovaný, ale to jim nebrání v tom být skvělý tým a dopadnout vraha!