RECENZE: Ženy zločinu - Budete v šoku, čeho je „něžné pohlaví“ schopné

Lucii Bechynkovou asi není třeba představovat. Buď ji milujete, nebo nemáte rádi, ale pokud se zajímáte o true crime žánr, určitě jste na ni (a její kolegyni Barboru Krčmovou) narazili. Tyto dvě ženy společně tvoří podcast Opravdové zločiny, který svým osobitým způsobem propojuje zločiny s (černým) humorem, ovšem ve většině případů ještě v mezích dobrého vkusu. Mimo to napsala Bechynková také dvě knihy s názvem Opravdové zločiny, kde shrnula nejproslulejší případy z podcastu, ale také knihu Vrah je v každém z nás, jež je rozhovorem se známým kriminalistou Janem Štočkem. Nedávno se dočkala také druhého dílu. A v neposlední řadě jí vyšel také první detektivní román s názvem Neodpovídej.

Vraťme se k Ženám zločinu… V knize můžete najít několik příběhů ženských zločinců prostřídaných s rozhovory s významnými českými osobnostmi – ženami – na poli kriminalistiky, například se soudní znalkyní a forenzní psycholožkou Jarmilou Čítrkovou, ale také s neznámými ženami figurujícími v systému naší krimi scény, třeba s anonymní bachařkou. Na své si tedy mohou přijít jak milovníci zločinů, tak čtenáři literatury faktu.

Ženy zločinu

Pro mě osobně byly rozhovory hlavním lákadlem. Byla jsem zvědavá, jakou formou jsou vedeny a jak se k nim Lucie postavila. Občas jsem měla pocit, že trochu skáče mezi tématy, respektive že se na něco zeptá, ale pak s další otázkou skočí k úplně odlišnému tématu. Jinak se mi otázky i jejich podání zamlouvaly, rozhodně jsem se dozvěděla nové informace a vlastně by mi ke spokojenosti stačily jen ony rozhovory. Naštěstí zabírají větší část stránek. Medailonky žen – zločinkyň – jsem brala spíše jako doplnění a ozvláštnění, jelikož vlastně vůbec nenavazovaly na rozhovory.

Samozřejmě chápu zaměření knihy na ženy a opravdu mě fascinuje, jak můžeme být po tom všem, čeho ženy byly schopné, nazývány něžnějším pohlavím. Upřímně bych si medailonky vražedkyň vyslechla raději více rozpracované v podcastové podobě, kde by je mohla Lucka okořenit i trochou humoru, kdežto rozhovory jsem si vychutnala právě takto napsané. Super by bylo, kdyby rozhovory doplňovaly případy, které jsou během rozhovorů zmíněny, i když se netýkají žen.

Suma sumárum víc by se mi líbilo ponořit se do zmíněných případů, o kterých by zároveň mohly hovořit ženy, které se jich buď nějak účastnily, nebo na ně mají nějaký profesní názor. Rozhovory by určitě mohly jít víc do hloubky. Takhle v knize mi přišly jako jednohubky, co mnohdy vyvolaly další otázky. Oceňuji ovšem vyváženost dobra a zla, tedy jakousi rovnováhu mezi ženami zločinu a ženami bojujícími proti zločinu, ačkoli nevím, jestli to bylo cílem.