Chvilková nepozornost vám změní život vzhůru nohama!

O začátcích by mohla Kate Jonesová dlouze vyprávět. Už více něž pět let se skrývá před stínem své nelichotivé minulosti, změnila si jméno i vizáž, zanevřela na rodinné kořeny. Nikdo, ale opravdu nikdo se nesmí dozvědět, co se jednoho osudového dne stalo. Chyba, která jí i její dceři změnila existenci k nepoznání musí zůstat pohřbená hluboko v útrobách zapomnění. Sociální sítě, i bujaré večírky či nedej bože láska se tak změnily v tabu, o nichž se prostě nemluví.

Parkwiev Road je místo, jako vystřižené z časopisu. Luxusní bytová čtvrť pro ty, kdo v životě dosáhli na nebetyčné výšiny. Gisela i Saly prožívají dokonalá léta. Mají všechno, co si jen pomyslí – chápavé protějšky, značkové oblečení, i dech beroucí dovolené. Jen Kat a její dcera Daisy stojí stranou všeho toho přepychu. Matka samoživitelka se přes den může roztrhnout v práci, jen aby svému jedinému potomkovi zajistila aspoň trochu schůdnou existenci. Večer u počítače se kochá posty, které se objevují na facebooku. Také by chtěla prožít aspoň jeden báječný den. Dny jejích sousedek jsou dokonalé, nebo ne? Za plotem je vždycky tráva zelenější.

Recenze

„Žena, kterou jsem byla“ umně upozorňuje na jeden nebetyčný problém, který se společností vine jako červená nit. Představa dokonalosti, spokojenosti a sebenaplnění. To je touha, k níž směřují mnozí, ale která se jeví jen jako ideál, jenž tak úplně nelze naplnit. Lidská existence zkrátka není, ani nemůže být dokonalá. Být průměrný, dělat chyby a občas něco naprosto zvorat je normální.

Autorka v příběhu, který jako pod lupou sleduje osudy tří žen, explicitně poukazuje na to, že internet může být dobrým sluhou, ale špatným pánem. Všechny tři protagonistky by si pro sebe zasloužily něco lepšího, každá tajně závidí té druhé, protože právě ona má něco, co někomu zoufale schází.

V ich formě příběhu společně s Kerry Fischer a hlavními hrdinkami odkrýváte podstatu přátelství, vztahových trablů, i běžné rutiny domácností. Zažíváte chvíle radosti, i hořkosti zklamání. Malebné anglické prostředí jen dokresluje atmosféru maloměsta, jako exteriéru, kde každý každého zná. Myslíte si, že víte, jaké to je být v kůži té druhé? Omyl!

Tuhle krátkou jednohubku lze doporučit zejména fanynkám počinů jako jsou „Sedmilhářky“, „Fáma“, či „Poslední paní Parrishová“. Rozhodně se jedná o poutavé, leč poučné čtivo, ve kterém se každá žena najede. Pokud toužíte po něčem pravdivém, co vám pomůže otevřít oči a zamyslet se sama nad sebou, tak jste na správné adrese. Za sebe mohu jen doplnit, že se s autorkou rozhodně „nevidím“ naposledy.