RECENZE: Výkřiky v temnotě

Vyzáblí

Po sérii Strašidelných domů změnila Darcy Coates trochu svůj styl. Nějaký ten strašidelný dům sice také potkáte, ale tentokrát půjde o něco jiného. Svět se změnil. Nastalo Ticho a okupují ho Vyzáblí. Původně byli lidmi, ale cosi způsobilo, že zmutovali v hrozivé příšery, které mají neustále hlad. Těch pár lidí, kteří se ještě nezměnili, není v bezpečí ani ve svých domech. Vyzáblí se dostanou všude. Také počasí, jako kdyby se zbláznilo. Sněhové bouře střídají krupobití a průtrže mračen. Vyjít ven se nevyplácí…

Postava byla téměř neviditelná, až na siluetu a jediné, kulaté, třpytivé lesklé oko. Clare se pokusila obsáhnout celý stín pohledem, ale jímala ji přitom hrůza. Končetina, která snad měla být paží, se rozdělovala na dvě části. Místo, kde by očekávala ruku, tvořilo až příliš mnoho kloubů. Příliš mnoho prstů. Clare jich napočítala dvanáct, visících postavě podél boku. Dlouhé, řídké a zdredovatělé vlasy padaly nestvůře přes ramena, po potrhaných zbytcích šatů až dolů na podlahu. Clare sklouzla pohledem od konečků vlasů k obřím, dlouhým chodidlům s nadbytkem prstů.

Clare a Dorran

Tito dva, které znáte z předchozího dílu, jsou stále uvězněni v sídle Winterbourn. Mají zde prozatím relativní pohodlí. Teplo, dostatečné zásoby jídla, vysílačku a jeden druhého. Vyzáblí jsou však okolo, a možná i ve sklepě, na půdě či kdesi v tajných chodbách rozlehlého domu. A všudypřítomnými škrábavými zvuky o své přítomnosti nenechávají nikoho na pochybách.  

Beth

Jednoho dne však Clare a Dorran musí učinit rozhodnutí. Clareřina sestra Bethany, stovky kilometrů daleko, je v nebezpečí. Ve svém bunkru dosud Vyzáblým odolává, ale dochází jí kyslík! Kolik času jí ještě zbývá? Když ji nikdo nezachrání, dozajista zemře. Mají Clare a Dorran riskovat, opustit svůj azyl a vydat se za Beth, anebo ji mají nechat napospas a zůstat v bezpečí sídla Winterbourn?

Jak se rozhodnou, už asi tušíte. Ti dva stateční mladí lidé zprovozní Clareřino auto a vydají se na cestu. A právě o tom je tento příběh. Nebezpečí, ať už v podobě nenasytných monster či šíleného počasí, které na ně na každém kroku číhá, a to, jak si s ním Clare a Dorran poradí, je něco, nač jen tak nezapomenete. Podaří se jim Bethany zachránit? To vám v tuto chvíli neprozradím, jedno je ale jisté. Nakonec se dozvíte, jak Ticho vlastně vzniklo a proč, co jsou to Thanity a jaký důležitý význam má Evandale. Než k tomu však dojde, budete ve dne v noci pevně svírat tuto čtyř set stránkovou knížku a jenom číst a číst, protože jinak to zkrátka nepůjde.

„Bylo to perfektně logické. Kde byli kdysi lidé, jsou nyní Vyzáblí. Čím hlouběji se nořili do útrob města, tím více Vyzáblých v ulicích přibývalo. Zdeformovaná stvoření vylézala ze dveří domů, vylákána zvukem motoru a představou možného jídla. Několik z nich se pokusilo auto sledovat a neohrabaně se za ním rozběhli na svých dlouhých, zkřivených nohou nebo rovnou po čtyřech. Clare je pozorovala ve zpětném zrcátku a přidala plyn, aby jim bezpečně ujela.

Verdikt

Vlastně mě ani nepřekvapilo, že styl Darcy Coates se ukázal jako stále propracovanější. Píše čím dál lépe a Výkřiky v temnotě jsou již plnohodnotným literárním dílem, kterému se nedá téměř nic vytknout. Snad jen kromě jeho délky. Děj, přestože úžasně graduje, je podle mne místy zbytečně protahován, závěrečné kapitoly, ze kterých naopak nelze vynechat ani písmenko, však tento „nešvar“ dokonale zachraňují.

Celkově hodnotím Výkřiky v temnotě jako perfektní horor se všemi hrůzostrašnými ingrediencemi, jaké k němu patří. Je napínavý, děsivý, strašidelný, možná až dystopický a zároveň, jak už to Darcy umí, také dojemný a citlivý. Nechybí ani romantické prvky, které dávají možnost si občas vydechnout.

Pokud jste nečetli první díl, Hlasy v bouři, nevadí to moc (i když trochu ano), neboť druhý díl na něj volně navazuje a některé spojitosti jsou vysvětleny až zde. Ať už tak, nebo tak, máte-li rádi správné horory a k tomu ještě mimořádný styl Darcy Coates, románem Výkřiky v temnotě rozhodně nešlápnete vedle.

Hodnocení: 85 %