RECENZE: Všechno je lež

Někdo by si mohl říci, že příběhu dominuje jedna hlavní hrdinka, ale to by byla velká chyba, protože jsou dvě. První se jmenuje Dolly, je jí sedm let a je to velice bystrá a šikovná holčička. Ta druhá, Dollyina nejlepší kamarádka, je kobylka Clemesta, a ani ta není obyčejná, protože i když by se mohla, kdekomu, jevit jako plastová hračka, ve skutečnosti je to kouzelná koňská královna, která umí mluvit, ale slyšet ji může jedině a pouze Dolly.

Nevinné lži nejsou opravdické lži, jsou jen takové drobounkaté nepravdy, které se říkají, když někoho nechcete ranit nebo když se potřebujete trošičku vytáhnout před tátou...

Byla sobota a měl to být obyčejný den, ale pak přišel tatínek a rozhodl se, že vezme Dolly a Clemestu na výlet, za velkým dobrodružstvím. Tatínek byl strašlivě unavený, a i když to vrtalo malé Dolly hlavou, nechala to být a soustředila se jen na příslib dobrodružství a jejich společně strávený čas. Clemesta byla rozrušená a něco se jí na výletu nezdálo, ale Dolly jí neposlouchala, byla s tatínkem, byla šťastná.

Jak výlet pokračoval, otazníků přibývalo. Tatínek působil zdrceně a nešťastně, Clemesta se zdála být znepokojenější a nutila Dolly, aby vzpomínala, i když nechtěla a bránila se, bála se vzpomínek. Proč se Dolly zlobí na maminku? Co skrývá sama před sebou a před světem? Bude tatínek ještě někdy šťastný a bude z nich opět spokojená rodina? Proč jsou vlastně na cestě a kde cesta skončí? Spousta složitých otázek pro sedmileté děvčátko, které začíná tušit, že nakonec všechno může být jen lež.

Lži vmžiku probudí medvěda Vzteklouna. Ten se tak rozčílí, že vybuchne a promění se v oheň. Oheň všechno stravuje a celý svět zrudne jako krev...

Recenze

Mohlo to být obyčejné, rodinné drama, ale nestalo se tak, protože celý příběh je zachycený Dollyinýma očima. Dětská mysl je kouzelné místo, kde se může stát cokoliv, a to co dospělým nedává smysl, to dítěti připadá jasné a přirozené. Tento náhled do dětské mysli jsem si užíval se smíchem na rtech, slzami v očích, zkrátka se vším všudy.

Hned od začátku jsem tušil kam to vše směřuje, měl jsem pár teorií jak to skončí, ale myslím si, že to vůbec nevadí, protože kniha není o záludných zvratech, ani šokujícím konci ( i když samotný konec byl velice silný a emocionální ), ale spíš poukazuje na silnou bariéru oddělující svět dětí a dospělých a mapuje vztah mezi otcem a dcerou. Může se zdát, že tato témata jsou již ohraná, ale způsob, jakým jsou vyprávěna určitě ohraný není, a to považuji za velkou devízu tohoto titulu.

Hodnocení této knihy může působit rozporuplně, protože při čtení jsem toho zažil hodně. Chvílemi jsem byl nadšený, okouzlený, poté jsem pociťoval, že se příběh moc neposouvá nebo se posouvá, ale velice pomalu a pak přišel závěr, ve kterém to všechno vybuchne čtenáři do obličeje. Michelle nechává Dolly tápat ve tmě vlastních myšlenek až do úplného konce, kdy všechny dílky skládačky zapadnou na své místo a my si můžeme vydechnout nebo se zhrozit, nic mezi tím.

Moje kolegyně, skvělá recenzentka, Daniela, mi svěřila myšlenku, že některé knihy se mohou zdát obyčejné, a až několik dní po jejich dočtení nám dojde, že byly vlastně skvělé. Myslím si, že právě takovou knihou může být i Všechno je lež.