RECENZE: Věže Asperfellu

Věže Asperfellu - příběh

Když se Briony ocitne v magickém vězení Asperfellu, nemůže tomu uvěřit. Ničím se přece neprovinila a magií také nevládne. Pochází z privilegované rodiny a svůj bezstarostný život netrávila ničím horším, než pobíháním po lese, kreslením a čtením knih. A teď je ve vězení, odkud se ještě nikdy nikdo nevrátil. Je to temné místo plné šílenců, vrahů a vyhnaných mágů. Jak na takovém místě má vůbec přežít, natož ještě najít spásu pro pokořený lid Tiralaenu? Jak odtud má přivést právoplatného dědice trůnu? A co když zlomený princ záchranu ani nestojí?

Seděla jsem ve zmuchlaných šatech na tvrdé zemi a dívala se na místo, kde ještě před pár vteřinami zářila Brána. Asi jsem doufala, že se každou chvíli ve vzduchu objeví stříbrný rám, v němž znovu uvidím Cypriasovu tvář. Jenže čas plynul a moje dětinská naděje slábla a mizela, až mi nezůstalo nic než narůstající zoufalství. Brána už se neotevře. Nikdo pro mě nepřijde.

Verdikt

Když jsem se do této knihy pouštěla, vůbec jsem neměla tušení, jak úžasný čtenářský zážitek s lehce pohádkovým nádechem na mě čeká. Celý příběh začíná dost nenápadně. Hlavní hrdinka Briony vypráví svůj život od útlého dětství a pomocí jejích zážitků autorka čtenáře seznamuje s poněkud složitější politickou situací Tiralaenu. Toto počáteční vyprávění se nese v pozvolnějším tempu, ale každá vzpomínka plní svůj účel a nese pro čtenáře důležitou informaci.

Poté se ale děj přesouvá do přítomnosti a celý svět Briony se rázem ocitá vzhůru nohama. Od této chvíle se vám od knihy bude už jen velice těžce odcházet.

Briony prochází Branou a na svých bedrech si nese nesplnitelný úkol. Najít dědice trůnu je jedna věc, ale dokázat něco, co se předtím nikomu dalšímu nepovedlo? Briony se však nevzdává snadno, a právě pro její odhodlání a pevnou vůli si ji zamilujete. Není to hrdinka bez chyby. O to víc vám ale bude bližší a budete chtít všemu přijít na kloub spolu s ní.

Postava se při našich slovech otočila k nám. Když jsem se dívala do černých, bezduchých děr v místech, kde měla mít oči, cítila jsem se, jako by mě někdo hodil do ledové vody. Při tom děsivém střetu jsem si vybavila vzpomínky na velmi podobný pohled před dávnými lety na hřbitově.

Briony není jediná, koho si člověk při čtení oblíbí. Asperfell se zajímavými postavami jen hemží a rozhodně musím vyzdvihnout jejich hloubku a propracovanost, jaká mnohdy nebývá v YA literatuře zvykem. Každá postava má svou minulost, často temnou, velice pohnutou, díky čemuž se autorka plynule dostává i k velice vážným tématům. Mezi mnoha aktéry však byl jeden, který čněl nade všechny. Ano, není to samozřejmě nikdo jiný než samotný dědic trůnu. Je záhadný, věčně nabroušený, nešetří sarkasmem a já se nemohla dočkat až se zase objeví na scéně.

Ve stínu chodby ho následovala vysoká postava skrytá pod oblouky. Byl to už dospělý muž, skoro třicetiletý, ale já si pořád vybavovala vzpomínku na chlapce, kterým byl před dlouhými léty – štíhlá postava stojící zcela osamoceně na pódiu, s ostře řezanými rysy, černými kadeřemi a očima plnýma hněvu. Nemohla jsem na ty mimořádné oči zapomenout. A teď se na mě dívaly s divokým, trochu šíleným výrazem.

Celá zápletka se nakonec vyvinula pro mě naprosto nečekaným směrem. Ocenit ale musím i zajímavě vymyšlenou magii a velice dobře a uvěřitelně zpracovanou lehčí romantickou linku, která potěší fanoušky hate/love slowburn romantiky. Na základě vodítek autorky jsem sice odhalila jeden zvrat, ale to mi čtenářský zážitek rozhodně nezkazilo a Věže z Asperfellu mohu s klidným svědomím doporučit. Je to jednoduše úžasné čtení, které nemohu dostat z hlavy ještě několik dní po dočtení.

Hodnocení: 95 %