Vesmírníček: Letíme dál aneb už zase usínáme s vědou - jak rodiče hodnotí populární dětskou knihu? | RECENZE

Pokud máte malé děti, pravděpodobně vás neminul první díl Vesmírníčku s podtitulem „usínáme s vědou“. Autorem knihy je oceněný vědec, zjednodušeně řečeno vesmírný geolog se specializací na Mars. Kromě Vesmírníčku můžete znát i jeho sbírku příběhu pro dospělé s názvem Geostorky. Důležitou osobou pro oba díly Vesmírníčků je i ilustrátorka Lucie Škodová, která tvoří pro různé dětské časopisy i pro svou vlastní značku edukativních her a materiálů pro děti Ajeejee (kterou asi v následujících letech vykoupím, protože ty ilustrace jsou nádherný!).

Co ve druhém dílu Vesmírníčku najdete? Dalších 70 zvídavých otázek a odpovědí na ně, jež potěší nejen malé badatele, ale určitě i rodiče. Ačkoli u nás doma nejsme zatím ve fázi žádných verbálních otázek, i pro mě jako fanynku Marťana nebo třeba filmu Interstellar jsou informace obsažené v knize zajímavé (a hlavně většinou úplně nové). Možná se mnou někteří rodiče souhlasit nebudou, protože měli lepší učitele fyziky a zeměpisu, ale ani já, ani manžel jsme se tohle ve škole určitě neučili. A jasně, teď už mám o něco pozemštější starosti a zajímají mě častěji odpovědi na jiná „Proč?“ a „Jak?“ ale druhý Vesmírníček byl krásným únikem z každodenní dospělé reality. Zároveň si dovedu představit, že by mi jednoho dne mohl opravdu zachránit duševní zdraví, až ony otázky přijdou i k nám.

Vesmírníček: Letíme dál aneb už zase usínáme s vědou

Vzhledem k zaměření autora není překvapením, že se jednotlivé otázky často obrací směrem k Marsu, hodně se toho dozvíme ale i o jiných planetách a tělesech ve Sluneční soustavě. Otázky postupují z takových, řekněme obecnějších – od mechanismu vzniku života u nás na Zemim, podmínkách onoho vzniku, až po o něco specifičtější dotazy týkající se mimozemského života na různých planetách a různých možných forem nezaložených na uhlíku.

Celou knížkou malé i velké čtenáře provází dva červíci poznání, kteří často trefně komentují dané odpovědi. Zapomenout nemůžu ani zábavné, krásně barevné a svým způsobem roztomilé ilustrace, které baví i mnohem mladší děti, než pro které je kniha určena. Samotný textový obsah je oficiálně určen až školákům, s čímž za sebe souhlasím. Pokud ovšem máte doma čtyřletého vesmírného nadšence, můžete mu odpovědi trochu zjednodušit, nebo mu je přednést a nechat ho, ať se doptává (čímž jistě vyzkoušíte i sami sebe).

Co bych dodala na závěr? Není čas ztrácet čas, máte před sebou k prozkoumání celou velkou Sluneční soustavu, což ve vesmírném měřítku není zrovna moc, ale pro jednu hlavu je to až až. :)