RECENZE: Vážka

Román Leily Meachamové je příběhem šesti lidí – pěti mladých pohledných a v různých ohledech talentovaných Američanů a jednoho muže, který z nich udělal tým, muže, díky kterému vznikla Vážka.

„Vážky jsou téměř nepolapitelné a nemají žádná slepá místa. Oči mají kolem celé hlavy jako helmu, která jim umožňuje vidět celých tři sta šedesát stupňů kolem sebe. Ke většině hmyzu se predátoři mohou přiblížit zespodu a zezadu. To jsou jejich slabá místa. Vážky je ale nemají. Snadno je zahládnete, ale nechytíte. Jsou přirozenými mistry úniků.

Postavy románu prožívají své životy, když jednoho dne dostanou dopis o od Úřadu pro strategické služby. Na jeho základě se setkávají s mužem, jenž jim nabízí možnost sloužit své vlasti v nacisty okupované Paříži pod tajnými identitami. Každý z nich má vlastní důvody, proč onu nabídku přijme, ať už se jedná o atleta s německými kořeny, osiřelou módní návrhářku, syna Francouzsky a bohatého amerického podnikatele či chudého muškaře z amerického středozápadu nebo krásnou šermířku. Všichni tito lidé se rozhodnou riskovat své životy pro dobrou věc.

Příběh začíná v roce 1942. Autorka podle mého názoru výborně vystihla náladu té doby jak v USA, tak v okupované Francii – předsudky, obavy, strach, přátelství, síla pouta a pospolitosti, kladné i negativní postoje a emoce v člověku probouzí stejné pocity, jako by byl také součástí příběhu a vrhal se do nebezpečí. Jistě, když se postava chybně rozhodla, poznala jsem to dříve než ona, když stále pokračovali ve svém jednání, byla jsem si téměř jistá, že to každého jednoho dřív nebo později bude stát život, ale tyhle chyby ve mně rozhodně nebudily odpor, spíše povzdech, protože ano, i hlavní postavy válečného románu jsou prostě obyčejní chybující jedinci. (Jinak by také nebylo o čem psát, že?) I díky své nedokonalosti byly postavy uvěřitelné a vesměs příjemné a sympatické a jejich osobnost výborně korespondovala s jejich minulostí.

Co se příběhu jako takového týče, určitě to není jednohubka. Zpočátku se čtenář musí seznámit s postavami a jejich pohnutkami. Pověstných padesát stran úvodu, než se kniha rozjede, se u tohoto příběhu protahuje skoro na sto stránek textu, přes které jsem se musela prokousávat. Uznávám, některé postavy mi přišly zajímavější než jiné a tempo čtení se měnilo podle toho, z pohledu které postavy je zrovna příběh vyprávěn. O románu jako o celku ovšem musím říct, že byl čtivý, s postupem děje stále více napínavý a nutil mě stále více přemýšlet o tom, co se stane dál. A ačkoli byl hned v úvodních kapitolách nastíněn výsledek operace, celou dobu jsem si nebyla jistá, jestli to tak opravdu bude.

Důležité mi přijde podotknout, že se román nezakládá na příbězích skutečných lidí, reálné je asi pouze místo a doba, ve které se děj odehrává, zbytek událostí je určitě nutné brát jako historickou fikci. Některé události určitě působí věrohodně, u jiných je jejich fiktivní charakter až příliš zřejmý, ale pro mě tohle nebyla překážka k velmi dobrému čtenářskému zážitku.

Pro mě to byla první kniha od Leily Meachamové, internet je ovšem všemocný a ohlasy na Vážku jsou od fanoušků autorky převážně nadšené. S klidným srdcem tedy doporučuji tento příběh nejen milovníkům historické fikce a silných příběhů, ale také každému, komu se líbila předchozí díla autorky.

Hodnocení: 90 %