RECENZE: Vánoční prasátko

Rowlingovou není třeba představovat. Kromě série o slavném čaroději píše také detektivní romány pod pseudonymem Robert Galbraith. V loňském roce vyšla její první knížka pro nejmladší čtenáře, Ikabog, která je pohádkovým příběhem, doplněná ilustracemi dětí z celého světa a vypráví hlavně o naději. Vánoční prasátko je autorčinou druhou knihou pro podobně staré publikum. 

Příběh

Kuba je malý kluk, který má od nepaměti nejradši jednu ze svých hraček, plyšové prasátko Pašíka. Pašík s ním prošel spoustou dobrodružství i smutných chvil, pomohl mu překonat rozvod rodičů a byl jeho útěchou při stěhování se a přechodu do nové školy. Prostě a jednoduše byl Pašík tím nejlepším přítelem, jakého si může kdokoliv přát, takovým, který je vždycky s vámi a všechno chápe i beze slov.

Jednou, na Štědrý den, Kuba o Pašíka přijde, a jako náhradu ještě to odpoledne dostane nové prasátko. Jedná se o stejného plyšáka, alespoň podle ostatních, pro Kubu to tak ale není. Jeho Pašík byl starý, odrbaný, měl specifickou vůni a byl jeho kamarád. Žádné nové prasátko ho nemůže nahradit. Vánoce jsou ale časem zázraků, není tedy divu (i když Kuba se asi divit bude), že Vánoční prasátko, jeho náhrada za Pašíka, ožije a slíbí mu, že společně najdou jeho kamaráda a osvobodí ho ze Země Ztracených.

Verdikt

Kromě hezkého a dojemného příběhu, který jsem právě představila, kniha nabízí odvážné, sympatické a více méně autentické postavy – ano, i když se jedná o plyšové zvířátko, může jeho chování dávat smysl a chytnout člověka za srdce. Upřímně jsem nečekala velký zázrak, ale nakonec se mi nejednou zalily oči slzami dojetí, příběh jsem přečetla ve dvou dnech a neustále jsem přemýšlela o konci, respektive jsem uvažovala o tom, zda příběh dopadne tak, jak si myslím, nebo jinak. No, a vlastně to bylo oboje – konec jsem odhadla, ale spád událostí kolem vůbec ne.

Vánoční prasátko ale není jen o příběhu Kuby a plyšových prasátek, ale také o dalších věcech, které společně potkají v Zemi Ztracených – o rozbitém andělovi z vánočního stromku, o modrém králíčkovi, kterého jeho majitel nikdy ani nezkusil hledat, o dobrodružném kompasu i ztracené Štěstěně, ale také o všech Věcech, které už nemají svůj domov mezi lidmi. Je to příběh o lidské povaze, hamižnosti, plýtvání a o tom, jak si mnozí z nás neumí vážit věcí, které máme kolem sebe. Ztratili jste někdy nějakou svou milovanou hračku? O jakou věc jste přišli jako poslední? A kde myslíte, že ta věc skončila? To se dozvíte, když si Vánoční prasátko přečtete.

Na závěr snad jen malé upozornění: Pokud chcete být překvapení, nečtěte dopředu ani názvy kapitol, ani si neprohlížejte ilustrace (a že jsou překrásné!) dřív, než se k nim dočtete. Také počítejte s tím, že budete muset přežít pár podivných zvratů souvisejících s jednou postavou, která přijde ke konci a do příběhu mi vůbec, ale vůbec, neseděla.

Jak by řekl Albus Brumbál, v našem světě nebude jediné dítě, které by neznalo jméno Harry Potter. A já bych ráda dodala, že na světě neexistuje jediné předškolní či školní dítě, které by nikdy neztratilo nějakou hračku a necítilo se někdy podobně, jako hlavní hrdina Kuba.

Knížku doporučuji všem – dětem, rodičům i prarodičům, u kterých třeba probudí krásnou nostalgickou náladu. Doporučuji ji čtenářům i (prozatímním) nečtenářům, protože se jedná o příběh, který je blízký skoro každému. Doporučuji ji fanouškům Rowlingové, protože uvidí nový (i když o něco jednoduší) svět, který vymyslela pro ztracené věci.

Hodnocení: 90 %