Úsvit sklizně přináší Hunger Games ve své nejdrsnější podobě | RECENZE

Když bylo oznámeno, že vyjde další kniha – tentokrát prequel o Haymitchi Abernathym, skákala jsem radostí až ke stropu. A ano, zhltla jsem ji za pár dní. Opět jsem si zopakovala své tradiční noční rande s Panemem. Jenže tentokrát to bylo jako vrátit se domů. Do důvěrně známého a milovaného světa. Světa, který vás ale nikdy nenechá vydechnout.

Padesáté Hladové hry: Syrovost, krev a lidskost

Úsvit sklizně nás vrací do dob druhých Čtvrtoher. 48 splátců. Dva chlapci a dvě dívky z každého kraje. A mezi nimi šestnáctiletý Haymitch – chytrý, drzý a odhodlaný přežít. Collinsová se nebojí ukázat ještě syrovější a brutálnější verzi her, které jsme si mysleli, že už dobře známe. Krev, smrt a ticho arény tu mají hmatatelnou tíhu.

Padesáté Hry jsou stejně fascinující jako děsivé. Díky drobným náznakům, které autorka za ta léta sem tam utrousila, jsem si myslela, že vím, do čeho jdu. Znala jsem arénu i způsob, jakým Haymitch vyhrál. Ale Suzanne mě stejně znovu překvapila. Seděla jsem s pusou dokořán a hltala stránku za stránkou. Tempo nepolevuje ani na chvilku. Není prostor se nudit. Pořád se něco děje – a sakra, bylo to úžasný!

Než jsem se nadála, „vdechla“ jsem těch čtyři sta stran jako nic. Jen jsem se na konci divila, že už to nepokračuje. Haymitche jsem měla vždycky ráda. Ale teď ho miluju. Po tom všem, čím si prošel, po tom, co obětoval, ho prostě nejde neobdivovat.

Úsvit sklizně

Známé tváře, nové pravdy a Snow, který se neštítí ničeho

A do toho se opět vrací i starý známý – prezident Snow. V Baladě o ptácích a hadech jsem s ním trochu soucítila, viděla jsem v něm kluka chyceného systémem. Jenže tady? Tady se ukazuje jako totální hajzlík, kterému jde jen o moc. Bez skrupulí, bez slitování. Jde přes mrtvoly. Doslova. A čtenář rychle pochopí, že tohle je člověk, který se v Kapitolu nezastaví před ničím.

Potěší i drobná setkání se starými známými, ať už je to Cetkie, chytrá a laskavá žena, která ale nese viditelné jizvy systému, v němž vyrostla. Její oddanost pravidlům a protokolům už tehdy prozrazuje, jak hluboko v ní zakořenila propaganda Kapitolu, a přesto v ní pořád zůstává něco lidského, co vás dojme. Stejně tak znovu potkáváme rozumného Dioda nebo šíleně laskavou Megs, která si okamžitě získá srdce nejen Haymitche, ale i čtenáře. Tyto detaily jsou jako střípky mozaiky, které dodávají příběhu další rozměr a krásně propojují minulost se známou budoucností.

Úsvit sklizně je drsný, emocionálně nabitý a dokonale napsaný návrat do světa Hunger Games, který se nebojí být upřímný, bolestivý i krutě krásný zároveň. Je to kniha, která vás nenechá v klidu. Až do poslední stránky vám bude bušit srdce. Tohle je rozhodně kniha, kterou potřebujete, i když to možná ještě nevíte.

Úryvek z knihy

„Všechno nejlepší, Haymitchi!“

Když se narodíte v Den sklizně, má to tu výhodu, že si můžete na narozeniny přispat. Pak už jde ale v podstatě všechno z kopce. Den bez školy sotva vyrovná hrůzu z losování jmen splátců. A i když přežijete losování, nikdo nemá chuť na dort po tom, co sleduje, jak nějaké dvě děti vlečou do Kapitolu na zmasakrování. Překulím se a přetáhnu si přikrývku přes hlavu.

„Všechno nejlepší!“ Můj desetiletý bratr Sid mi zatřese ramenem. „Říkal jsi, že tě mám vzbudit. Říkal jsi, že chceš být v lese, až se rozední.“

To je pravda. Doufám, že dokončím svoji práci ještě před ceremoniálem, abych se odpoledne mohl věnovat dvěma věcem, které mám ze všeho nejradši: zahálení a trávení času se svou dívkou, Lenorou Dove. Mamka mi ani jedno z toho zrovna neulehčuje, protože pravidelně prohlašuje, že žádná práce pro mě není moc tvrdá, špinavá ani složitá a že i ti nejchudší můžou sehnat pár penny, aby hodili svou bídu na někoho jiného. Ale vzhledem ke dvěma významným událostem dnešního dne mám pocit, že mi dá trochu volnosti, pokud předtím stihnu splnit všechny svoje úkoly. Plány mi spíš můžou zhatit tvůrci her.

„Haymitchi!“ zakvílí Sid. „Vychází slunce!“