RECENZE: Tuhá zima

S kým máme tu čest

Novinář Kim Faber a televizní reportérka Janni Pedersenová jsou nejenom spoluautoři, ale už více než 25 let i životní partneři. Ideální spojení, kdy dva lidé kombinují příjemné s užitečným a skvěle se tak doplňují. Že je to nadmíru baví, se lehce pozná na výsledcích jejich společné práce.

Román Tuhá zima, který spolu napsali, odráží jejich profesionální novinářské zkušenosti, a díky tomu i znalosti světa zločinu. Stal se tak v Dánsku právem cenami ověnčeným, a do mnoha světových jazyků přeloženým bestsellerem, jehož další dva díly s oblíbenými vyšetřovateli Martinem Junckersenem a Signe Kristiansenovou na sebe nemohly nechat dlouho čekat. Vyšli v roce 2020 a 2021 – na jejich český překlad si však budeme muset ještě počkat.

Na co se těšit

Rozhodně v první řadě na detektivku. Uznávaný (a ženatý!) komisař kodaňské kriminálky Martin Junckersen, kterému nikdo neřekne jinak než Juncker, udělá chybu. Tak trochu se zaplete s jednou advokátkou, se kterou pracuje na stejném případu. Bohužel se to provalí a Juncker musí být, aspoň formálně, potrestán. Kromě toho, že s ním přestane komunikovat manželka a trápí ho svědomí, je přeložen na malou, nově zřízenou policejní stanici v městečku Sandsted. Bylo mu dovoleno si místo vybrat, a Juncker se rozhodne právě pro Sandsted. Prožil tam své dětství a dosud tam bydlí jeho stárnoucí otec, s nímž sice nikdy neměl příliš dobré vztahy, ale nyní potřebuje péči. Jeho demence totiž postupuje velice rychle…

Juncker se narovná. Vzpomene si na včerejší televizní vysílání o ledních medvědech. Na zoufalý boj zvířat o přežití, když jim svět, ve kterém žijí tisíce let, teď pod tlapami doslova odtává a mizí. Tak nějak podobně se cítí i on. Jako starý vyčerpaný lení medvěd, který odplouvá na ledové kře v příliš teplém moři a netuší, kam ho cesta zavede.

K rozjetí stanice dostane Juncker na výpomoc dva mladé asistenty – veterána z Afghanistánu a fyzicky velmi zdatného, povahou hodného Kristoffera, a drobounkou, zato ráznou Nabíhu. Kristoffer se stále potýká s posttraumatickým stresem, i když se to navenek snaží nedat znát. Nabíha, přestože se narodila v Dánsku, je zas evidentně poznamenaná svým etnickým původem a zážitky svých rodičů, kteří ve dvaaosmdesátém roce utekli do Dánska z Palestiny.

To vše zkušený Juncker vidí, ale oba praktikanti jsou nadšení do práce a sympatičtí. Juncker je rád, že je má. Mají totiž před sebou důležitý úkol. Urovnat problémy, které vznikají kvůli nově vybudovanému azylovému centru ve městě. Je zde ubytováno mnoho takzvaných „dětských uprchlíků bez doprovodu“ ze Sýrie, Afghanistánu, Iráku, Afriky a dalších zemí, o jejichž věku by se dalo s úspěchem pochybovat. To se nelíbí místním obyvatelům, a není divu. Stopy znásilnění mladé dívky, ke kterému zde nedávno došlo, totiž podezřele vedou právě do azylového centra. Někteří se však začínají seskupovat do jakýchsi radikálních až neonacistických útvarů, a to už zavání opravdovými nesnázemi.

Většina těch, co se sem dostanou, pas nemá. Obvykle mají papíry a dokumenty ze své domoviny, které je obtížné ověřit. V tuto chvíli se prostě musíme spolehnout na to, co nám tvrdí.

Mezitím Junckerova bývalá parťačka Signe Kristiansenová musí se svým týmem řešit daleko horší záležitost. Na lidmi zaplněných vánočních trzích v centru Kodaně vybuchne bomba. Spousta mrtvých a zraněných vyvolá strach a mnoho otazníků v celé zemi. Tím největším otazníkem však zůstává, kdo za tím stojí… Jsou to teroristé? Nebo válka gangů? Či dokonce extrémistických skupin? Signe je navíc bez sebe strachy o svou sestru a její malé děti, která v tu dobu měla na trzích být. Přestože je vytvořen tým specialistů a svoláni (kromě Junckera) jsou snad všichni policisté z Dánska, stopy, které sledují, nikam nevedou. Leccos zajímavého však vyjde najevo – to už je ale jiný příběh….

Postupem času, kterého je zoufale málo, se ukáže, jak velký význam má někdy malý detail a jakou roli může hrát náhoda. V obci Sandsted, jakoby mimochodem, dojde ke dvěma brutálním vraždám. S ohledem na situaci v zemi, je pozornost k nim zdánlivě odsunuta stranou. Nesměl by je však mít na starosti Martin Junckersen. Nejen, že si něčeho důležitého všimne, ale dokáže s tím i správně naložit. A tady se dvě různé linie příběhu a rozdělené cesty Junckera a Signe opět spojí.

Jaké budou naše pocity

Zřejmě rozporuplné – záleží na tom, jak moc nás zajímá uprchlická otázka, případně Tálibán, Islámský stát a muslimové. Jsou to nadmíru aktuální témata, která se týkají samozřejmě nás všech, ale ruku na srdce, chceme se v tom opravdu tak dokonale vyznat? Příběh je hodně o politice a trochu moc složitý, pakliže očekáváme oddychovou četbu. Což zřejmě ano, bereme-li knihu do ruky jako avizovanou severskou detektivku.

Na druhou stranu budeme možná příjemně překvapeni, že nenalezneme pouze ji. Jak už jsem zmínila, román Tuhá zima se zabývá i mezilidskými vztahy, zejména těmi mnohdy složitými ke svým rodičům. Řeší ale také komplikovanost manželství a vztahy mezi mužem a ženou obecně. Zde musím zdůraznit, že autoři jsou ohledně těchto témat zcela otevření, až naturalističtí – ale nic jiného od seveřanů asi ani neočekáváme.

Když se vrátím k oné detektivní, či spíše thrillerové linii, musím konstatovat, že je perfektní – velice napínavá a poutavá, v kulisách kruté dánské zimy v předvánočním období. Je v tak svižném pohybu, že nudit se ani náhodou nestihnete. Zároveň, ať už to zní třeba jako protimluv, je příběh (i přes svou určitou tvrdost) plný emocí. Strach z terorismu a dalších hrozeb okolo nás, jako je zlo v lidech a z něj vyplývající činy, z knížky čiší stejně přímo, jako vnitřní obavy hlavních protagonistů o své blízké a láska k nim. Příjemnou esencí je zas jejich osobitý humor a uvěřitelný styl projevu.

Celkově je kniha napsaná velice dobře - v tomto směru je vidět bohatá zkušenost autorů a jejich talent - a možná, že někoho na straně 237 také potěší (nebo nepotěší?) pochvalná zmínka o českých zbraních. A můj závěr? Tuhá zima stojí za pokus, to je jisté - uvidíte sami.

Hodnocení: 80 %