RECENZE: Ticho ve tmě – Konec Vyzáblých se blíží

Milovala, když se usmíval, měla pocit, že se jeho úsměvu nedokáže nikdy nabažit. Také se na něj usmála, ale vzápětí jí svaly na tváři ztuhly. Ve tmě před nimi se tyčilo něco ohromného…

Příběh

Clare a Dorran se rozhodli, že se vrátí do Winterbournu, aby tam přečkali dobu, než se vědcům v Evandalu podaří zničit thanity. Pak Vyzáblí zemřou a svět, i když už nikdy nebude jako dřív, se stane bezpečným. Prozatím je ale stále stejný – studený, drsný a plný děsivých příšer, které jsou čím dál hladovější a drzejší. Je jasné, že cesta z Evandalu do Winterbournu nebude žádná procházka růžovou zahradou. Clare a Dorran jsou si však jisti, že ji zvládnou - mají přece jeden druhého - a odměnou pro ně pak bude bezpečné útočiště jejich domova, uprostřed lesů, chráněné od všeho zlého tam venku. Kdyby jen tušili, jak moc se mýlí…

Ticho ve tmě

Cestou nejenom, že potkají strašlivé stvůry, z nichž některé se od obyčejných Vyzáblých dosti liší, ale skočí také na lep lidem, kteří jsou možná ještě horší. Najdou i jedno z několika bezpečných útočišť, která se začínají v zemi rozšiřovat, a v něm, díky bohu, pár přátel. Nic však nebude zadarmo. To nejstrašnější je ale čeká ve Winterbournu, z kterého se mezitím stala dokonalá past. Past pečlivě připravená na Dorrana a na Clare, i když na každého jinak. Čeká je další a poslední boj. Boj, který bude také nejtěžší, protože bude hodně osobní a soupeř až příliš chytrý a o nic méně krutý. Zda Clare a Dorran přežijí, vůbec není jisté… Co ale jisté je, že vás na konci čeká jedno velké, až skoro těžko uvěřitelné překvapení.

Z pokrouceného trupu se na ně dívaly dvě hlavy: jedna na místě, kde by mělo být rameno, druhá přímo uprostřed hrudi. Oči působily zcela tupě a bezduše, ale čelisti se hladově rozevřely, zatímco nemožně dlouhé, chůdy připomínající nohy, nakročily směrem k nim.

Verdikt

Abych pravdu řekla, je to jízda hned od první stránky. Vůbec si neodpočinete! A navíc mi tento díl připadal ze všech nejkrutější. Ne snad kvůli Vyzáblým samotným, ti jsou i v předchozích dílech, ani věčnému boji s nimi, ale protože Darcy Coates tentokrát hodně přitvrdila. Její detailní popis nových variací na Vyzáblé, se kterými se v tomto díle Clare s Dorranem setkají, je opravdu hnus. Pokud jste ale chtěli horor, tak tady ho máte se vším všudy. Až na to, že i ten změní svůj žánr. Z hororu se totiž stane postapo – také se vším všudy. Bude to nakonec určitá úleva, ale věřte, že žádné veselé čtení. V každém případě však s nadějí na budoucnost, kterou už téměř nikdo neměl, a také na štěstí. Je ale lidstvo schopné vzít si ponaučení? Vypadá to, že Clare a Dorran určitě ano, vždyť i oni dělali chyby, ale jim pomáhá ze všeho nejvíc jejich láska.

A to je na téhle knížce to nejhezčí – že Darcy Coates nikdy nezapomíná na romantiku a přátelství. Cení si lidské vzájemnosti a do poslední chvíle věří v dobro. Nemohu zkrátka konstatovat nic jiného, než jako vždycky – čeká vás děs a hrůza, ale také láska a dojetí. Jen to bude všechno tak nějak intenzivnější. Možná budete rádi, že už tato série skončila, anebo právě naopak. Upozorňuji ale, že Darcy Coates píše tak čtivě, že ať už si o tom, co čtete, myslíte cokoliv, prostě se nedokážete odtrhnout.

Hodnocení: 85 %