RECENZE: Superholky

„Když do třídy Lii Dešťové nastoupila holka jménem Šampónová, bylo jasné, že ty dvě si budou rozumět,“ píše se na první stránce. A čtenářům je zase jasné, že mají v ruce milý příběh, který umí potěšit nejen obsahem, ale i tím, jak je zpracovaný.

Superholky jsou 14kapitolové dobrodrůžo o dvou skvělých kámoškách, karatistce a atletce, které spolu chodí do třídy. Jednoho dne se holkám stane nepěkná příhoda, při které Naty přijde o dárek po své mamince, která umřela při operaci srdce, a to odstartuje celé dobrodružství.  

Jenže než se na tu zastávku dostaly, cákla okolo nich voda z kaluže. No, necákla úplně sama od sebe. Cákl do ní chlap a teprve potom z té kaluže vycákla špinavá voda. Ten chlap byl zatraceně velký. Mohl mít skoro dva metry a široká ramena. Taková, která unesou pytel obilí a přitom se pohupují do rytmu nějaké písničky. Jenže tenhle chlapík se do rytmu žádné písničky nepohupoval.

Občas sice máte pocit, že by na každé druhé straně měla být varování TOHLE DOMA NEZKOUŠEJTE. Ale vzhledem k tomu, že v knize figuruje komisař i bývalý komisař, oba veskrze rozumní, a i hlavní hrdinky si uvědomují, že když v devíti letech potíráte zločin nočního města, kouká z toho celoživotní zaracha, nakonec se uklidníte, že si to vaše děti přečíst můžou. Vlastně by přímo přečíst měly. V knížce se tematizuje i šikana mezi dětmi, problematika toho, když si učitelka na někoho zasedne, nebo například vydírání. Malý čtenář tak může v příběhu dvou superhrdinek najít radu nebo minimálně naději, že každá situace má řešení a má smysl obrátit se na vhodné dospěláky. Protože co si budeme namlouvat, bylo by hezké, kdyby se něco takového mohlo stát jen na stránkách knihy, ovšem…

„Už jsem vám řekl, že jste úplně pitomé? prohlásil.
„Jo, už dvakrát, tati,“ odvětila Lia a stiskla Naty ruku. Seděly vedle sebe za komisařovým velkým stolem, na kterém se válely obrovské hromady papírů a také jeden obří počítač, co byl tak starý, že ho nejspíš vyrobili ještě předtím, než se holky narodily.

Autorka, Anna Marie Kyšová, je sama ještě školou povinná. Příběh, který s ní možná poladil její tatínek známý také jako plátek masa na žebírku nebo licous, se jí povedl. Pěkně si pohrává s češtinou, je chytrý, obohacený o odkazy na rozmanité dětské koníčky a zájmy. Superholkám nechybí humor ani napětí, mají spád i nápad. Když i dospělák občas otáčel listy s nefalšovaným čtenářským napětím, věřím, že cílová skupina příběhu, tedy děti od devíti let, si tuto knížku od dcery spisovatele Františka Kotlety užijou.