RECENZE: Není úniku

„ …podle Googlu je na dálničních odpočívadlech hodně kriminality. Frekvence kamionů + absence policejních hlídek + zavírací hodiny = skvělé aranžmá pro zábavný thriller.“

Taylor Adams je mladý americký autor, jehož hlavní profesí je televizní a digitální reklama. V roce 2008 se na Seattle True Independent Film Festivalu zviditelnil krátkým filmem „And I Feel Fine“ (A cítím se skvěle) a získal cenu za vynikající scenáristickou práci. Na své mateřské Eastning Washington University pak obdržel prestižní ocenění Edmunda J. Yarwooda. Je disciplinovaný – píše denně 2 hodiny a společnost mu při tom dělá jeho kocour a hrnek kávy.

„Nejvýkonnější jsem mezi 5. a 7. hodinou ranní. Díky Bohu za kávu…“

Taylor Adams má za sebou již tři romány - Eye Shot, Our Last Night a No Exit. S posledním z nich, v překladu Ilony Steinerové, Není úniku (No Exit), se nyní setkáváme ve vydání Knižního klubu. Má 272 stran a moc hezkou obálku v pevné vazbě.

Nadcházející zimní období je ideální doba na čtení…zachumlejte se tedy do deky, zatopte si, vezměte hrnek voňavého čaje a ponořte se do příběhu, který vás právě čeká. Představte si, že jste na dálnici z Colorada do Utahu, v průsmyku mezi horami, kolem vás sviští kamiony a co víc…uprostřed sněhové vánice. Přesně tak, jako Darby Thorneová. Třiadvacetiletá studentka umění je pár hodin před Štědrým dnem na cestě za svou nemocnou matkou. Nevidí na krok a k tomu všemu se jí rozbije stěrač. Zastaví tedy na nejbližším odpočívadle. Dlouhá budova s toaletami a zavřeným bufetem slouží jako azyl ještě dalším čtyřem lidem – Ashleymu, Larsovi, Edovi a Sandi. A je tu ještě někdo pátý. Jay. S nimi stráví Darby noc. Teď přiložte do kamen, srkněte si čaje a přitáhněte deku. To, co bude následovat vám (ne)přeji zažít. Když Darby na parkovišti objeví za sklem jednoho z aut dětskou ručičku, děj dostane takový spád, že knihu odložíte teprve až když jí dočtete. Někdo z té hrstky lidí, čekajících na příjezd sněhových pluhů, musí být únoscem.. a možná i vrahem.

Příběh neuvěřitelně rychle graduje, od napětí vám nedá odpočinout až k samému závěru. Darbyin boj se zlem o záchranu dítěte je obdivuhodný a překvapivý i pro samotnou hrdinku. Její vlastní život jde stranou. Zbraně všeho druhu, včetně nastřelovací pistole, ovládá na jedničku a z krve se jí nedělá špatně. Kdo však umře doopravdy? Tak to se dozvíte teprve až na úplném konci. Na hřbitově.

„Když člověku hrozí rande se Zubatou, co záleží na pár kostech a šlachách?“

Taylor Adams zvolil k vyprávění er-formu a přímou řeč, což je v tomto případě plus. Sledujete tak děj, který trvá pouhou jednu noc, spíše jakoby zpovzdálí. Jen do něj nemůžete zasáhnout, což byste v některých okamžicích asi chtěli. Nápad a celkový styl je poutavý, i překlad je výstižný…jen se mi vzhledem k záměnám některých slovních druhů (příslovce/přídavné jméno) zdá, že jeho autorka lépe než česky, umí anglicky, ale to už posoudí každý čtenář sám. Jste-li doma v teple a v bezpečí, knihu vám doporučuji - udělá na vás dojem. A někdo třeba půjde trochu do sebe a řekne si – pokora je fajn, ale podceňování ne….a možná ani nevím, jak jsem statečný…