RECENZE: Strážci světla

„Nehostinné Farallonské ostrovy slouží jako jeviště pro děsivé a poutavé dobrodružství mistrovské vypravěčky.“
– Publishers Weekly

Mladá americká autorka Abby Geniová vystudovala kreativní psaní na univerzitě v Iowě. Svou první povídkovou sbírku The Last Animal, vydala v roce 2013, avšak kniha Strážci světla (The Lightkeepers), kterou bych vám ráda nyní představila, jí v roce 2016 přinesla cenu Chicago Review of Books za nejlepší román. Věřme, že se také brzy dočkáme překladu jejího nejnovějšího románu The Wildlands.

325stránkový román Strážci světla začíná prologem a pokračuje dál čtyřmi po sobě jdoucími částmi: Sezona žraloků, Sezona velryb, Sezona tuleňů a Sezona ptáků. Epilog, kterým je román ukončen, bude pro mnohé z vás překvapením, ale to už trochu předbíhám. Bude trvat dlouho, než se začne něco doopravdy dít, ale vy si rádi počkáte a pak to bude stát za to. A rozdělení příběhu na čtyřicet celkem krátkých kapitol vám čtení usnadní.

Farallonské ostrovy. Přiznám se, že jsem až do této chvíle nevěděla, že existují. Teď už to vím, nachází se poblíž San Francisca. Není tam téměř nic, jen flóra a fauna, maják a pár opuštěných chat. Na ostrovech je zvláštní druh přírody, jejíž nehostinnost, díky obdivuhodné autorčině schopnosti vyjádřit její krásu, budete nesmírně obdivovat. Na to, že se jedná o knižní debut, má Abby Geniová neuvěřitelně vytříbený styl. Zároveň i překladatelka Anna Halfarová, musela mít velmi těžkou práci, aby vystihla všechny ty roztodivné názvy ostrůvků a jednotlivých míst na Farallonech… Zkrátka, budete se zde procházet, prožívat nelehký osud všech přítomných, aniž byste jim mohli jakkoliv pomoci, a nevycházet z údivu. A přitom všem bude okolo vás, jakoby náhodou a tajemně, probíhat neobvyklý detektivní příběh.

„Zastavili jsme se. V mlze se objevil obrys. Byl černý jako uhel. Pohyboval se váhavě, šoural se a zastavoval. Srst měl hebkou, oči zalité slzami, okolo nosu se mu chvěly vousky….“

Ústřední postavou románu je třiadvacetiletá fotografka Mirranda, které nikdo neřekne jinak než Myší kožíšku…nebo Melliso. To ona vám bude vyprávět, a to formou dopisů své zemřelé matce. Nikdy je neodešle, ale přečte vám je na lodi při svém odjezdu z ostrovů, kde strávila jeden celý rok. Přijela sem, aby svými fotografiemi zdokumentovala zdejší atmosféru, ale především civilizací nedotknutý život tuleňů, velryb, rypoušů, mnoha racků, žraloků bílých, ale i obyčejných myší a dalších tvorů v jejich přirozeném prostředí. A také, aby našla sama sebe.

Na ostrovy je zákaz vstupu, lze to pouze se zvláštním povolením, a tak tu Mirranda potká jen pouhých pár biologů. Micka, Lucy a Andrewa, Galena a Foresta a Charlene. Důležitý bude také kapitán Joe, bez něhož by tento příběh nemohl začít ani skončit. Prožije tu dobrodružství, které si nikdy nepředstavovala. Se všemi se postupně seznámí, s jedním až příliš dobře. Někteří se zraní a další zemře. Bude to drsná smrt. Tak, jako vše, co se na ostrově nachází. Včetně duchů. A snad neprozradím příliš, když povím, že hlavní roli, jak nakonec zjistíte, bude hrát těžký a spolehlivý „Lachtaní kámen“.

Žraločí tělo bylo chladné a drsné na dotek. Jemně a něžně jsem ji pohladila po hřbetě, ale pak jsem vykřikla bolestí a ruku jsem odtáhla. Krvácely mi konečky prstů. Vypadalo to, jako bych jimi přejela po struhadle….Na tomhle místě bylo nebezpečné všechno, dokonce i žraločí kůže.

Kniha se mi četla moc dobře a také jsem se při ní dobře cítila, ale počítejte s tím, že nestrávíte čas plný napětí u klasického thrilleru. Jedná se spíše o psychologický román s prvky dokumentu, osvěžený detektivní zápletkou. Příjemnou zábavu.

Na oceánu nebyla ani vlnka, z určitých úhlů pohledu se jevil jako dvojrozměrný. Voda vypadala jako splývající látka, deka pověšená na prádelní šňůře…