Hra bohů: Frustrující, přitažlivá… a neodložitelná | RECENZE

Na téhle knize mě nejvíc bavilo, že si nehraje na klasické převyprávění mýtů. Místo toho bere ozvěny řeckých bohů a přenáší je do současného světa plného privilegií, moci, bohatství a vztahů, které jsou od první chvíle trochu nakřivo. Přesně ten typ příběhu, u kterého víte, že byste od těch lidí měli dát ruce pryč, ale stejně vás k nim něco táhne.

A čím dál jsem četla, tím víc jsem měla pocit, že stojím před něčím, co je zároveň přitažlivé i frustrující. Tahle kniha ve mně nevyvolávala jen nadšení, ale i vztek, napětí a to známé „proboha, proč to děláš?!“, které člověka při čtení nutí obracet stránky ještě rychleji.

Hodně mě bavila i samotná energie příběhu. Taková ta zvláštní směs tajemství, moci, nebezpečných her a přitažlivosti, která není ani trochu bezpečná. Tohle je typ čtení, u kterého si neříkáte, že je všechno realistické nebo dokonale promyšlené do posledního detailu. Spíš se necháte vtáhnout atmosférou. 

Někomu sedne víc Apollo, jinému samozřejmě Hádes, ale obecně chápu, proč si tahle parta umí čtenáře získat. Mají image „bad boys“, jsou charismatičtí, tajemní a šíleně sexy, a právě to je činí zábavnými. Já jsem teď absolutně poblázněná Hádem. Tady byl vyloženě k sežrání a já se ho nemohla nabažit. Ta chemie mezi nimi byla naprosto božsky popsaná!

Inspirace řeckou mytologií protkaná vášní

Co naopak podle mě může čtenáře rozdělit, je hlavní hrdinka a celkové pojetí příběhu. Haven není typ postavy, do které se člověk automaticky zamiluje. Je impulzivní, místy zbytečně tvrdohlavá a přehnaně zvědavá, takže se občas pouští do situací, ze kterých by normální člověk raději utekl. Zároveň je v ní ale něco, co mě nutilo ji sledovat dál. Někdy mám totiž radši postavu, která mě rozčiluje, než takovou, která se mnou neudělá vůbec nic. Pořád to se mnou něco dělalo – napětí, podráždění i zvědavost, kam až to zajde.

Oceňuji i to, že tahle kniha není úplně uhlazená. Na jedné straně má chytlavý nápad, atraktivní motivy a postavy, které si o pozornost přímo říkají. Na druhé je v ní cítit jistá nadsázka a trochu chaos, což nemusí sednout každému. Navíc se zde objevilo pár zvratů, které jsem vůbec nečekala, a nevěřícně jsem valila oči překvapením. Nejvíc samozřejmě bolel ten otevřený konec, takže doufám, že pokračování vyjde brzy.

Příběh, který mě frustroval i přitahoval

Ve výsledku na mě Hra bohů působí jako kniha, která možná nebude pro každého, ale své čtenáře si najde naprosto bez problémů. Hlavně mezi těmi, kdo milují moderní romance s mytologickým nádechem, nebezpečně přitažlivé postavy, temnější atmosféru a příběhy, které víc sázejí na emoce a napětí než na jemnost. Kniha mi připomíná Drby z Olympu, možná lehce říznuté Twilight, a mně totálně padla do noty.

Moje posedlost příběhy z řecké mytologie se Hrou bohů rozhodně nepřesytila. Naopak. Jen mi znovu připomněla, proč po knihách inspirovaných touto tematikou sahám s takovým nadšením. Protože i když jsou někdy chaotické, přepálené a trochu šílené, umí ve mně probudit přesně ten druh čtenářského poblouznění, kvůli kterému čtení miluju. Jsem spokojená a knihu jsem během jednoho víkendu zhltla. Pokračování si rozhodně nenechám ujít a doufám, že vyjde brzy.

Úryvek z knihy:

Na světě existují dva druhy lidí: ti, kteří vidí svoji sklenici z poloviny plnou, a ti, kteří ji vidí z poloviny prázdnou. Já jsem přesně uprostřed. Sklenici vidím takovou, jaká je. Je to prostě sklenice vody. Nezáleží mi na tom, jestli polovina tekutiny chybí, nebo jestli tam polovina je: nějaká voda tam je každopádně.

Kdybych měla popsat svůj život, přirovnala bych ho ke sklenici do poloviny naplněné vodou. Jenom jeden rodič. Jenom jeden bankovní účet dohromady s bratrem. Mozek dost chytrý na to, abych se dostala na Yale, ale tím to hasne. Jedno oko modré. Jedno oko hnědé. Když se nestaráš o to, kolik ti chybí a kolik máš, zbude ti jen vědomí, že něco přece jenom máš. A měl bys za to být vděčný. Když ale máš jen nezbytné minimum, musíš se snažit trochu víc, aby to stačilo. Nemáš vlastně ani čas závidět těm, kteří mají plnou sklenici, protože máš dost starostí s tím, abys měl v té své aspoň nějakou vodu.