RECENZE: Strategie úniku

Od tohoto okamžiku se ze mě stala vzbouřená bezpečnostní jednotka se zbraní určenou pro likvidaci ochranky v brnění. Až se rozhodnou za mnou pustit, budou vědět proč...

Časy se mění, ale Robokat nikoliv. No dobře, to není úplně pravda. Vypadá to, že změny se dotýkají i robotů. Ačkoliv po oněch změnách moc netoužil a snažil se držet si lidi co nejdále od těla, zdá se, že mu byl souzený pravý opak. Robokat se vydává na pomoc doktorce Mensahové a jejímu týmu, aby zjistil, že jejich přítomnost mu není tak nepříjemná jak si myslel.

Kruh se uzavírá, alespoň prozatím. Robokat se vrací k lidem, od kterých na počátku utekl. Skupina Šerosvit pokračuje ve svých nekalých praktikách a hodlá udeřit plnou silou. Vzbouřená bezpečnostní jednotka bude mít opět plné ruce práce. Zdá se, že tentokrát tolik volného času na sledování seriálů nebude. Nebo snad ano?

Vážně jsem po všech těch změnách vypadal jinak a víc lidsky. Sám sobě jsem se nelíbil...

Můj životní cyklus s touto sérií se neustále opakuje. Nenávidím tento formát, kdy je mi příběh servírován po kouskách. Dostane se mi do ruky nový díl a brblám nad jeho délkou. Začítám se a vzpomínám na to, proč mám tuto sérii rád. V půlce knihy si uvědomím že Robokata zbožňuju. Chci víc. Uplyne pár hodin a já se dostávám na konec dílu. Zavírám knihu a nenávidím tento formát, kdy je mi příběh servírován po kouskách. Alespoň vím, jaké je to žít v časové smyčce.

Budu upřímný. Moje mozkovna nemá zjevně kapacitu na to, aby udržela v paměti obsah knihy po delší dobu, takže díly Robokatí série mi začínají splývat a já nemám šanci si vybavit, co bylo v tom předchozím. Myslel jsem, že to bude problém, ale ukázalo se, že atmosféra příběhu mě umí rychle vtáhnout a pohltit. Takže ano, v ději se nechytám na 100%, ale v prostředí hláškujícího, brutálně ironického Robokata je mi tak příjemně, že mi to ve výsledku vůbec nevadí. Stále ale platí, že se jedná o navazující sérii, takže nováčkům doporučuji začít od prvního dílu. Když si dáte naráz všechny 4 díly, nakonec se v tom všem zorientujete lépe než já.

Trvalo mi celou minutu, než jsem rozklíčoval symbol na zavřených dveřích. Celou minutu, až tak dlouho mi to trvalo, abych zjistil, že to jsou dveře od záchodu. Prima, to mi za tu námahu rozhodně stálo...

Strategie úniku si drží úroveň svých mladších brášků a směle pokračuje v tom, co oni započali. Pořád je to neskutečně vtipné čtení, které dokáže prozářit zamračené odpoledne. Celkově příběh nikam nesměřuje, nezdá se že by byl součástí nějakého většího celku. Odráží se to v povaze hlavního hrdiny. Ani sám Robokat totiž neví co chce dělat a tak nějak se nechává unášet proudem. Takže žádný plán na záchranu vesmíru, ani souboj dobra se zlem, nic takového se nekoná. I když zcela bezplánové to taky není. Díl za dílem se robotí hrdina vyvíjí a my tak sledujeme fascinující proces rozvoje lidskosti ve stroji. Ironii vidím v tom, že Robokat netouží ani v nejmenším stát se člověkem. Možná právě proto je to stále tak zábavné a nenudí to. Robokat je zkrátka pořád super! Tak snad brzy na viděnou u dalšího dílu.