Může být zamlčování pravdy považováno za akt milosrdenství, nebo už se jedná o neodpustitelnou lež?
To je dilema, ta komunikace. A především mezi těmi nejbližšími, s nimiž by komunikovat mělo být
nejsnazší. Nebo je to právě naopak? Tuto a mnoho dalších otázek zpracovává B. A. Paris ve své
nejnovější knize s příznačným názvem Dilema.
Pokud jste již obeznámeni s autorčinou předchozí tvorbou, pravděpodobně z dílny B. A. Paris očekáváte další napínavý psychologický thriller. Tak to tentokrát úplně není. Já osobně bych žánr klasifikovala jako psychologické rodinné drama, byť i zde nás má autorka tendenci napínat až na hranici našich pocuchaných nervů.
Příběh střídavě vyprávějí manželé Liv a Adam. Každý z nich na události nazírá trochu jiným způsobem, ale v konečném důsledku se jejich pohledy zas tolik neliší. Všechno se točí kolem Liviiny oslavy 40. narozenin. Protože Livie v mládí otěhotněla příliš brzy, přišla o svou velikou svatbu snů. Od té doby se upíná k myšlence, že si ji vynahradí v den svých 40. narozenin, až bude její rodina zajištěná a bude mít na akci dostatek vlastních peněz.
Adam si je překvapivě vědom toho, jak moc si Livie svou velkou oslavu zaslouží a společně s jejich synem se nadšeně podílí na všech přípravách. Ne všechno je ale tak zalité sluncem, jak by se mohlo zdát.
Na povrch vyplouvají skutečnosti, které nejenom, že můžou celou oslavu ohrozit, ale i naprosto zničit. Livie i Adam totiž před sebou skrývají tajemství. Každý to své, ale obě se nějakým způsobem týkají jejich mladší dcery Marnie, která momentálně studuje v Hongkongu.
Autorka mistrně buduje napětí postupným odkrýváním střípků obou tajemství prostřednictvím bilancování obou hlavních postav. Adam i Liv jsou už leckdy blízko, aby se se svou tíhou svěřili svému partnerovi, ale okolnosti, jak se zdá, nikdy nejsou na jejich straně.
Je veřejným tajemstvím, že každá rodina je vlastně svým způsobem defektní, ať už se to snaží skrývat sebelépe, a navenek působí jako vystřižená z katalogu. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se to snaží skrývat před sebou navzájem. Jakékoli tajemství, které se vetře do nejužšího kruhu rodiny, má nakonec za následek postupné narušování, až zničení už takhle chatrných vztahů.
Verdikt
Adam s Liv mají na první pohled kolem sebe stabilní podpůrný kruh tvořený nejen rodinou z Adamovy strany, ale i velmi dobrými přáteli. Pro mě bylo toto uspořádání vztahů až fantastické, protože všichni se zdánlivě chovali, jako kdyby ve světě neexistoval jiný cit, než láska a přátelství. Musím přiznat, že jakožto cynikovi mi nad tím trochu trnuly zuby.
O to víc, když manželé vzpomínali na své začátky, kdy všechno takhle perfektní rozhodně nebylo a nyní perfektní a ohleduplný manžílek Adam se tehdy choval s prominutím jako debil. Nevěřím, že by se někdo dokázal takhle moc změnit, byť se jistě najde plno těch, kteří budou argumentovat „mladickou nerozvážností“.
Kromě těchto menších nesrovnalostí se mi nicméně tato .
