RECENZE: Stíny jezera

O autorce

Rachael Blok, autorka románu Stíny jezera (Under the Ice), žije na jihu anglického hrabství Hertfordshire. A právě tam, v městečku St. Albans, jehož dominantou je velké jezero a krásná katedrála, se příběh odehrává. Možná, že i proto se její debut tak povedl. Rachael Blok místní kolorit a obyvatele totiž dobře zná.

Neustále mě překvapuje, jak odlišně od původního plánu se příběhy vyvíjejí na papíře. Fikce má svůj vlastní život.

Příběh

Historické a typicky anglické městečko St. Albans se nachází jen kousek od Londýna, a přesto je tak poklidné. V adventním čase má navíc ještě kouzlo, které na náladu místních obyvatel působí až čarovně. Bydlí zde i Jenny Brennanová se svým manželem Willem. Právě se jim narodilo miminko – malý Finn. Jenny ho miluje, ale péče o něj jí vyčerpává, je smutná a neví proč…něco jí trápí. Má vidiny a slyší hlasy, které jako kdyby jí říkaly, co se stane. Anebo jsou to jen zasunuté vzpomínky?

V noci se budí a táhne jí to k jezeru. Co to znamená? Vše se ještě zhorší, když se v něm najde tělo mrtvé, teprve čtrnáctileté dívky. Případ její vraždy dostane na starost detektiv Jansen Maarten. Sám má svoje vlastní starosti, které ho od vyšetřování trochu rozptylují. Ještěže má své kolegy - Imogen, Adriku a Sunnyho - vzájemně se doplňují a všichni dohromady tak tvoří naprosto kompaktní tým – aspoň na první pohled.

Je moc unavená na to jít dál. Jen na chvilku si zdřímne a pak se vrátí domů. Tady, na tomto místě…jen si na okamžik lehne. Sníh bude hezky mekký jako polštářek. Je utýraná zimou. A tolik ospalá. Jenom na pět minut.

Záležitost s utonulou dívkou je záhadná, nikde není žádná spojitost a nepomáhají ani výpovědi svědků, mezi něž patří i Jenny s manželem. V okamžiku, kdy zmizí další dívka - vlastně ještě dítě - se Jansen zkusí na věc podívat z jiného pohledu. To ho přivede zpět k Jenny a jejím přízrakům, které jako kdyby začínaly dávat smysl.

Na povrchu se objeví také střípky z Jenniny minulosti a ona se, jako mávnutím proutku, stane podezřelou. Není to však jeden velký omyl? Na to už budete muset přijít sami. Já vám jen řeknu, že než zjistíte, jak se věci doopravdy mají, pěkně si užijete. Vyšetřování i okolnosti naberou spád a napětí bude, čím blíže ke konci, tím nesnesitelnější. Závěr a rozuzlení bude pro mnohé překvapením a jiní už možná budou tušit…

Zezadu, z prázdné uličky, k ní jako z otevřené lednice přivane ledový dech, jenž ji přiměje přitisknout se k Finnovi tak, že až zakňourá. Slabý hlásek se jí otře o paži, šepot je však naprosto zřetelný: Zažehnej zlé.

Verdikt

Struktura příběhu má klasické schéma. Kapitoly se střídají podle toho, kdo je vypráví. Jednu Jenny, druhou Jansen, a tak stále dokola. Mě tento styl vyhovuje, udržuje mě neustále ve střehu a (někdy bohužel) i přilepenou ke knížce. Autorce bych vytkla snad jen to, že zde dává na můj vkus až neadekvátně mnoho prostoru Jenninným představám. Tady podle mě mohla trochu ubrat. Jinak je její styl poutavý, zejména výstižné metafory a volba slov mě zaujaly, stejně jako zajímavý záměr upozornit (prostřednictvím detektiva Maartena) na dialekty a způsoby vyjadřování jednotlivých postav jako na prostředek k odhadnutí jejich charakterů. To je celkem ojedinělé. Mám v knihách také ráda tajemno, a to mi Stíny jezera splnily beze zbytku.

Za oknem na ni z temnoty sametové noci hledí dívčí tvář přimáčknutá na sklo. Pod kůží na obličeji se jí zřetelně rýsují lícní kosti a pod očima má temné kruhy. Ústa jsou ve tvaru písmene O, rty pootevřené, roztažené. Tmavé, mokré vlasy se jí zplihle lepí na tváře. Má podmanivé zelené oči: studánky, které vybízejí ke koupeli.“

V každém případě se jedná teprve o první díl série. Uvidíme tedy, jak se Rachael Blok povede dál. Druhý díl The Scorched Earth už má napsaný, doufám tedy, a věřím, že se máme na co těšit.