RECENZE: Štěstí má barvu levandule

Ač se jedná o prvotinu mladé německé autorky, rozhodně se tahle knížka tak netváří. Spíš na vás bude působit, jako stará známá. Jako něco, co jste kdysi dávno četli a jen matně si to vybavujete a s každou přibývající stránkou se vám otvírají povědomé scenérie z francouzské Provence.

Příběh

Hlavní hrdinka Penelope neboli Pepe žije v Berlíně, ale když se dozví, že její milovaná babička vypadla z okna svého hotelu, neváhá a spěšně odjíždí do Francie. A shodou okolností jí to vlastně vůbec nevadí. Po rozchodu s přítelem a vyhazovu v práci jí změna prostředí a návrat do míst, kde strávila celé své dětství, přijde víc než vhod. Pepe se tedy vydává do kraje provoněného levandulí, kde se pije víno i po ránu a k snídani se podávají ještě teplé eclairs.

Zvlněnou krajinu pokrývala jasná fialová barva levandulových polí, vlahý větřík pohupoval jejich květy ve vlnách sem a tam. Bylo to jedno veliké voňavé fialové moře.

Pepe po příjezdu zjišťuje, že se o babiččin hotel La Petit Sorciere nemá kdo starat, protože její sestra má své práce až nad hlavu a nikdo jiný není k dispozici a tak se ujímá nové role. Naštěstí jsou v hotelu prozatím jen dva hostě z Anglie - mladý a pohledný Henry a jeho dědeček Leo, se kterými se Pepe velmi brzy seznámí.

Teď už zbývá jen postarat se o hotel a zjistit, co se vlastně stalo babičce, která prozatím leží v nemocnici a nic si nepamatuje. Následně se Pepe dozvídá, že do hotelu má přijet její otec, se kterým se při posledním setkání velmi pohádala a na usmiřování se rozhodně nechystá. A ještě ke všemu musí vyřešit dilema se svým dlouholetým přítelem Jonasem, který je ovšem se svou malou dcerkou v Berlíně. Tenhle příběh je víc zapeklitý, než se zdá!

Verdikt

Popravdě na mě tohle čtení bylo už trošku moc milé a trošku moc „přelevandulované“. Autorka se hodně vyřádila v dlouhých předlouhých a velmi konkrétních popisech myšlenkových pochodů hlavní hrdinky a občas už se to na můj vkus dost vleklo a opakovalo. Celý příběh na mě v celku působil dobře, možná bych jen vynechala pár dějových linek a tím tak děj udělala odlehčenější. Na můj vkus byla Pepe až moc zaneprázdněná svými myšlenkami a zvláštně traumatizovaná.

Abych jen nehledala negativa, musím říct, že jsem vlastně moc ráda s hlavní hrdinkou strávila nějaký čas v Provence. Líbila se mi představa malebného hotýlku mezi levandulovými poli a krásná terasa s křupavými croissanty k snídani. Nicméně i když mám výhrady, věřím, že si knížka Štěstí má barvu levandule své příznivce najde a potěší nejednu romantickou duši.

Hodnocení: 65 %