RECENZE: Stará béčková legenda – Chlast je nejlepší kuchař

Zkontroloval jsem náboje v komoře pákovky a vyrazil chodbou kupředu. Ten chlap přede mnou utíkal. A když někdo utíká, já lovím. Už jsem prostě takovej...

Ráj jménem Norport

Mohlo to být krásné místo pro život, ale stal se z něho vařící kotel, který má několik málo chvil, než bouchne a ohodí každý ksicht v okolí tunou řádně uleželých exkrementů, možná i něčeho horšího. Norport měl být oázou klidu, ale místo toho se do něho propašovali démoni, andělé, vlkodlaci, ostatní dlaci a další různé příšery, jejichž jméno nemůžu ani vyslovit. A ano, čas od času máte možnost narazit i na nějakého toho člověka.

Měl spoustu jmen, žil spoustu životů, ale to všechno odnesl čas. Teď už je to jen Bý. Starej, línej, tlustej a pěkně vožralej Bý. Detektivní práce moc nevydělává, obzvláště, když místo toho, abyste makali, jen sedíte v nějaké zaplivané knajpě a pěstujete si pořádnou opici. Všechno se nepříjemně zkomplikovalo, když si Bý v poklidu propíjel játra a dal se do řeči s neznámou ženou, která se zrovna přistěhovala do Norportu. Něco se mu na ní nezdálo, a tak ji jako správný gentleman poslal do háje. Den na to se ona neznámá ztratila a hádejte, kdo byl hlavní podezřelý z únosu? Zdá se, že se náš milý Bý namočil do pořádné šlamastiky. A to byl jen začátek.

Pach smrti... Celé náměstí jím bylo nasycené a taky něčím podivně nakyslým, se silnou stopou pekelné síry. Viděl jsem několik mrtvých, převážně rozervaných na kusy nebo zapatlaných nějakým slizem...

Stará béčková legenda

Recenze podivností

S touhle literární bláznivinou to vypadalo dost nahnutě. Když se mi před očima začal rozvíjet příběh, rychle začal svojí konzistencí nápadně připomínat pudink. Autor se rozhodl na to hodně šlápnout a naházel do své knihy snad všechno, co ho za celý život napadlo. Biblické výjevy, mnohočetné zrůdy a příšery, démoni, elfové, čarodějnice, mutanti a tak dále. Mohl bych pokračovat ještě několik dalších řádků a pořád by zbývalo něco, na co jsem zapomněl. Svět, který si Shigor vysnil a převedl na papír, by dokázal naplnit stohy sešitů a v klidu by se mohl rozvinout do desetidílné série. Je to vůbec možné, aby z toho všeho nevznikl jen obrovský galimatyáš?

Jak se zdá, zázraky se opravdu dějí, protože chaos v mé hlavě vířil méně a méně, i když nemůžu říct, že by zmizel úplně. Nebyl jsem totiž schopen se zbavit pocitu, jako by mi něco unikalo, jako bych četl rozepsanou sérii a jeden díl mi chyběl. Děj byl opravdu hodně zhuštěný a narvaný informacemi. Autor rozjel svoji bujnou fantazii opravdu naplno a možná se mohl tu a tam alespoň malinko krotit.

Západní hranice Norportu tvoří rozsáhlé a relativně nebezpečné bažiny, plné dinosaurů a gigantického hmyzu. Kromě přirozené hranice bránící Norport před případnou invazí jsou bažiny také zdrojem městského bohatství... 

Cílová rovinka

Veškeré mé námitky byly ale velice rychle spláchnuty do kanálu, díky autorovu neuvěřitelnému smyslu pro humor. Byl jsem nicméně ochoten mávnout rukou nad veškerými nedokonalostmi, protože po každé další hlášce protagonisty se mé tělo víc a víc třáslo pod náporem smíchu, který vyplňoval můj čtecí prostor zcela do puntíku. Onen styl humoru, který autor ovládá, mi zkrátka sednul jako hrnec na prdel. Omlouvám se, ale slušněji to prostě říct nelze. Na ten šílený, brněnský nářez, který kniha servíruje, budu ještě dlouho vzpomínat, a jestli Shigor nemá v plánu pokračování, budu si ho muset najít a řádně mu promluvit do duše. Svět totiž potřebuje mnohem více Briana Zlodrtě! I vy ho potřebujete, jenom o tom ještě nevíte. Tak zase někdy příště. Na viděnou.