RECENZE: Slušní lidé

O autorovi

J.P. Delaney, Anthony Capella, Tony Strong… stále jedna a tatáž osoba, a přesto jsme ještě donedávna nevěděli, kdo to je. Dokonce ani zda jde o ženu, či muže. Dnes už víme aspoň něco. Jde o muže a jeho pravé jméno je Tony Strong (1962). Hádali jste dobře?

Tento britský spisovatel se narodil v Ugandě a pracuje jako kreativní ředitel jedné britské reklamní agentury. I to už víme, jinak nic. Snad kromě toho, že napsal pod pseudonymem J.P. Delaney už čtyři velice úspěšné, většinou psychologické romány s napínavou detektivní zápletkou, přičemž každý z nich, jak jdou za sebou, je vždy o stupeň lepší. Tato jediná jistá informace nám knihomolům však může bohatě stačit, co myslíte?

Příběh

V porodnici dojde k výměně miminek. Tady bych mohla klidně skončit, protože už to samo o sobě je pěkné drama, jenže ono půjde o mnohem víc…

Mám ho kojit? Opravdu? Děsilo mě už jenom to, že ho držím…

Pete a Maddie, ač nejsou manželé, spolu žijí spokojený život. Mají dvouletého synka Thea, o kterého se, jako novinář na volné noze, stará Pete. Maddie chodí do práce a všem třem to tak vyhovuje. Jednoho dne se však u dveří objeví Miles. Už od pohledu dobře situovaný a sebevědomý muž, po boku se svým právníkem. To by ještě nebylo tak špatné, kdyby Petovi a Maddie nesdělil šokující informaci. Theo není jejich! V porodnici prý došlo k záměně a Miles se svou ženou Lucy mají teď malého Davida. Ten je prý Petův a Maddiin pravý syn. To, že je Theův biologický otec Miles, doložil jeho právník testy DNA. Jak přišel ke vzorkům od Thea a další detaily, například jak mohlo dojít k výměně dětí, zatím nikdo neřeší – teď je důležité, co s tím dál?

Přikývl jsem a pokusil se vzpomenout, jestli jsme se s Maddie někdy bavili o tom, co bude Theo jednou dělat. Nejspíš ne. Ale když má člověk postižené dítě, zřejmě o jeho příštím životě přemýšlí mnohem dřív…

Miles je navenek velmi milý a vstřícný, a tak zničení Pete s Maddie přistoupí na dohodu, že vše nechají tak jak je a budou se vzájemně navštěvovat a vídat své biologické děti podle potřeby. Že se právě dopustili životního omylu však ještě ani trochu netuší…

Miles se postupně začne ukazovat ve stále divnějším světle a jeho manželka Lucy jakbysmet. Jenže ani Pete s Maddie najednou nepůsobí už tak harmonicky. Kdo je tady vlastně doopravdy slušný a kdo slušnost jenom předstírá? Bude to oříšek na to přijít, to mi věřte, ale vaše tápání až do úplného konce je přece přesně to, co vás na správném thrilleru nejvíc baví, nebo ne? Děj graduje sice pomalu, ale jistě, a vy stejně pomalu, ale jistě budete tušit, že něco není v pořádku a cítit se čím dál víc nesví – jako hlavní hrdinové. Na rozuzlení a překvapivý závěr se raději pořádně připravte – bude to šok!

Sbalit ten kufřík bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělal. Ve srovnání s tím představovaly týdny na jipce procházku růžovou zahradou. Když jsem ze skříně vyndávala oblečení, které si Theo vezme s sebou, měl jsem pocit, že mu vybírám věci do hrobu.

Verdikt

Jak jsem už řekla v úvodu – knížka se mi moc líbila. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala – pořádně napínavý psychologický thriller, psaný lehce čitelnou formou s vtipnými dialogy, které celý příběh příjemně osvěží. Toto odlehčení vám také pomůže při přemýšlení o hlavním tématu knihy. Co je důležitější – výchova, nebo geny? A dají se geny výchovou ovlivnit?

Mezitím si můžete případně udělat „test na asociální poruchu osobnosti“, který najdete na straně 262. Proč? Protože si přestanete být jisti, jestli ji sami nemáte. A proč? Protože psychopata zkrátka nepoznáte, tvrdí J.P. Delaney, a pokud ano, tak až ve chvíli, kdy už je pozdě. Nu, máte se na co těšit… Tento příběh slupnete jako malinu a já vám přeji příjemnou zábavu!

Hodnocení: 98 %