RECENZE: Skryté obrázky - Pomsta z onoho světa

Zavřu oči a snažně prosím Boha o odpuštění. Mám pocit, jako bych se i se židlí propadla podlahou, a teď se nacházím ve stavu beztíže a vznáším se v prostoru. Heroin aplikovaný do žíly působí bleskurychle...

Nový začátek

Mallory byla zlobivé děvče. Z nadějné sportovní kariéry se během několika okamžiků dostala, za pomoci svých nových přátel oxykodonu a heroinu, až na dno, takže nastal ten správný čas s tím začít něco dělat. Nebylo to ale lehké, protože se jí neustále vracela bolestivá minulost a neutuchající pocit viny. 

Tohle léto bude ve znamení Malloryina velkého životní restartu a tu druhou šanci hodlá chytit za pačesy. Rodina Maxwellových hledá chůvu a zdá se, že jim padla do oka právě Mallory. Pětiletý Teddy je zlatíčko a rád maluje obrázky. Kreseb přibývá a jsou čím dál tím více roztomilejší, alespoň do té chvíle, než se na papíře začne objevovat mrtvola.

Skryté obrázky

Vidina zářné budoucnosti se začne viklat a Mallory je více a více znepokojená. Rodina Maxwellových jako by neviděla to, co je očividné a tak začne sama pátrat na vlastní pěst, a s každou další dětskou malůvkou se dostává blíž a blíž děsivému odhalení. Otázkou zůstává, jestli se díváme na výplod choré mysli bývalé feťačky, nebo se dostáváme na kloub nějaké temné síle, která se rozhodla promlouvat skrz jedno malé nevinné dítě.

Tyhle obrázky jsou tmavší a detailnější. Je na nich tolik tuhy a uhlu, že se papír zohýbal a zkrabatil. Muž kope hrob. Žena je vlečená lesem. A někdo vzhlíží ze dna hluboké jámy...

Zneklidněný recenzent

Obrázky, obrázky a zase obrázky. Pokud má tato kniha nějakou přednost, pak jsou to právě ony kresby, které dokážou zafixovat tempo příběhu a přimějí čtenáře se do vyprávění více vnořit a zainvestovat. Jejich provedení je chytré a promyšlené, protože začínáme s dětskými čmáranicemi, jež vypadají jako bych je maloval já sám, a končí u fotorealistických děl, které nelze jen tak přejít, ale nutí vás si je pečlivě prohlížet několik minut. Ta symbióza mezi textem a obrazem je zkrátka neuvěřitelně osvěžující záležitostí.

Skryté obrázky, ilustrace

No ale co ten zbytek? Samotný příběh se tváří předvídatelně a jeho rozjezd je pomalý, až rozvláčný, takže než nabere nějaké otáčky, tak uplyne polovina knihy. I když to ubírá na atraktivnosti, není to nic, co by bylo zavrženíhodné, žádný velkolepý průšvih se nekoná, a radost ze čtení se u mě i přesto všechno dostavila. Paradoxně za tu moji radost mohla ta samotná předvídatelnost, která se ukáže být autorovým zastíracím manévrem, aby se čtenář mohl na konci dočkat překvapení, po kterém touží.

Za kotníky drží ženu a vleče její bezvládné tělo po zemi. V pozadí je mezi stromy vidět půlměsíc a množství blikajících hvězdiček...

Závěr

Mezi nejlepším a dobrým existuje nějaký střed a právě do něho bych umístil tuhle nebezpečně rudou knihu. S postavami se nešlo moc do hloubky, a tím pádem nedostaly možnost mi přirůst k srdci, ale přesto měl příběh svou atmosféru, kterou podpořila řada moc pěkných kreseb, a to stačilo k tomu, abych si užil několik spokojených hodin v náručí svého pohodlného křesla. Doufám, že si je užijete i vy. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 79 %