RECENZE: Skříň plná Diora

Příběh

Na první dobrou se přiznám, že mě zaujal hlavně název knihy. Ono se to o mě moc neví, ale už od dětství jsem taková nepraktikující milovnice módy, takže Skříň plnou Diora jsem si nemohla nechat ujít. Když mi pak knížka přišla, trošku jsem se zhrozila nejprve nad nevkusnou obálkou, které jsem předtím nějak nevěnovala pozornost, a hned poté nad počtem stran. Pryč jsou totiž ty doby, kdy bych pětisetstránkovou knížku zhltla během dvou dnů.

S mírnými obavami jsem se tedy dala do čtení. Kniha začíná prologem, který má za úkol nás lehce naladit na příběh, ovšem neprozradit příliš mnoho. Následuje část první, která začíná v roce 1928. V této části sledujeme krásné a celkem bezstarostné dětství v domku na útesu jedenáctileté dívky Skye a její mladší sestry Liberty.

Část druhá se odehrává v naší současnosti, respektive v roce 2012. Zde je hlavní protagonistkou Kat, australská rozvedená čtyřicátnice, která se snaží balancovat mezi svou prací oděvní konzervátorky a svými dvěma malými dcerkami.

Část třetí představuje časový skok jedenácti let od části první, začíná se odvíjet od roku 1939 až do roku 1946. Tato část tedy zachycuje období celé druhé světové války, a je jí také věnována nadpoloviční většina stránek knihy.

Takto to možná vypadá poněkud složitě, hned je ovšem jasnější, proč má kniha 470 stránek. Celý příběh je totiž pojatý velmi komplexně. Nejprve idylické dětství za šumění moře a vůně mořských řas, poté skok do válečných let, kde hrůza střídá nebezpečí a pak bezpečná, málem až všední současnost, která touží poodhalit minulost ze střípků představující luxusní couture šaty z módního domu Dior.

Recenze

A já se musím přiznat, že celý tenhle příběh, každičká stránka z těch téměř pětiset, mi naprosto učaroval. Na to, že nejsem moc velký fanoušek milostných příběhů, tenhle bych mohla číst pořád dokola. Dovedu si představit, že pokud by se někdo rozhodl tuhle knihu zfilmovat, kina by praskala ve švech nehledě na nějaké zákazy a filmu Pearl Harbour by zbyly jen oči pro pláč.

Atmosféra příběhu je totiž Pearl Harbouru velice podobná. Ve vzduchu poletují samí mladí a urostlí letci, o něž se ze země starají krásně nalíčené a učesané slečny. Oproti Pearl Harbouru se zde ale objevují také letkyně, které si své místo ve vzduchu musely tvrdě vydobýt.

Natasha Lesterová vychází z dobových zápisků, deníků a výpovědí přeživších. Kapitoly z období války uvádějí autentické citáty žen, které měly tu nejnebezpečnější práci a zároveň ty nejhorší podmínky. Je skvělé, že si autorka vybrala právě tyto statečné ženy a snaží se zpopularizovat pomocí beletrie jejich obrovskou statečnost, která téměř upadla v zapomnění. Tento zapomenutý střípek historie ve mně probudil nejen obdiv a úžas, ale i zvědavost a touha dozvědět se o těchto úžasných ženách něco víc.

Tahle kniha mě tak pohltila, že kdybych mohla, přečetla bych ji snad za jediný den. V době, kdy jsem zrovna nečetla, jsem myslela na osudy Sky, Liberty, Nicolase a dalších postav z knihy. Několikrát jsem se dokonce přistihla, jak o nich nadšeně chci vyprávět manželovi, než mi došlo, že se vlastně nejedná o skutečnost a že vzhledem ke složitosti příběhu a mému chabému talentu vyprávět, by to manžel vůbec nepochopil.

Skříň plná Diora mi bude v hlavě rezonovat ještě hodně dlouho a já bych ji ráda doporučila všem, kteří mají rádi milostné příběhy, historii, nebojí se války a hrůz s ní spojenými, ale i milovníkům módy a Christiana Diora.

Plné hodnocení nedám knize z toho důvodu, že ač se mi líbil milostný příběh odehrávající se v kapitolách z minulosti, milostný příběh, který se odehrával v lince současné, už na mě byl přeci jen trochu moc. A to včetně postelových scén, u kterých jsem jakožto čtenář nikdy nevěděla, jak s nimi naložit nebo proč by si někdo o nich vůbec chtěl číst.

Hodnocení: 95 %