RECENZE: Sirotci ze Svatého Halibuta

Na zadních deskách knihy se píše, že je určená dětem od 8 do 12 let, já bych se ale asi nebála mírně limit zvednout, vzhledem k tomu, jak je kniha napsaná. V jednotlivých kapitolách se totiž přeskakuje mezi dvěma různými sirotčinci a Nápravným domem, aniž by na to název kapitol upozorňoval, což od dětí vyžaduje trochu vyšší čtenářské schopnosti. To byla i jedna z výtek mé třináctileté nečtenářky, která se kvůli tomu v ději mírně ztrácela, a zdálo se jí to chaotické. Samozřejmě to závisí na úrovni každého čtenáře.

Důležité ale je, a to bych ráda vypíchla, že děj ji zaujal natolik, že nejen, že u knihy vydržela, ale dokonce ji dočetla během pár dnů a to dle jejích slov dobrovolně nikdy nic nečetla, natož o prázdninách! Já se naopak musím přiznat, že děj by asi nebyl tak úplně špatný, ale některé motivy a autorčin smysl pro humor moje lehce usedlé já nezvládalo.

Knížka nabízí všem malým rošťákům, kteří jsou na tyhle blbinky, směsici morbidního, fekálního, nudlového, zvratkového a upoceného humoru, což můj jemnocit řekněme neoslovilo. Hlavní dětští hrdinové jsou vesměs sympatičtí a úplně nejlepší postavou, na čemž jsme se s třináctiletou shodly, je ďábelská, věčně rozzuřená koza Pamela.

Druhou drobnou výtkou třináctileté, a v tom s ní musím také souhlasit, jsou poměrně děsivé ilustrace. Z ilustrace kozy ze strany 61 budete mít už nadosmrti noční můry, i když to výborně odpovídá jejímu charakteru, jak ji autorka popisuje v knize.

Jejich nová koza nejen lidi nesnášela. Pamelina nenávist byla větší silou, než se do jejího těla vešla. Pohled do jejích očí poskytl zážitek toho nejhlubšího druhu zášti; trpkého nepřátelství, které by rádo rozdrtilo tu nejmenší stopu lidstva na prach. Skutečnost, že potřebovala lidi, aby ji podojili, uklidili její trus a krmili ji, její zlobu jen přiživovala.

Jistě se shodneme, že to není popis právě nejpřítulnějšího domácího mazlíčka. Jen mě mrzí, že ji autorka do děje nezakomponovala ještě víc, protože humor založený na zpruzené koze, je přesně ten typ humoru, který já můžu.

Abych jen nehanila, musím ocenit mapičku Plačtivého pytle, tak se totiž jmenuje městečko, kde se všechno odehrává. Pokud by se malý čtenář ztratil, vždycky na ni může nalistovat a podívat se, kde se zrovna nachází.

Kdyby to záviselo jen na mně, asi bych knížku odvrhla. Okolnosti mě ale donutily svůj názor přehodnotit, nebo spíše mírně upravit. To, že se dětská knížka nelíbí dospělákovi, je možná naopak dobře, protože o to víc se bude líbit dětem. A když tahle bláznivina dokázala přitáhnout nečtenářku a přiměla ji vyslovit přání, že by si ráda přečetla ještě něco, rozhodně si zaslouží být čtena. Takže milí dospěláci, zkuste ji, třeba se i s vašimi nečtenáři stane zázrak.

Hodnocení: 78 %