RECENZE: Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie – Sbírka pro hororové fajnšmekry

Ačkoli pocity bezuzdného děsu mám rád, s každým vstřebaným hororem – a že jsem jich ještě velkou spoustu neviděl a nečetl – se stávám vůči strašení tak nějak otupělejším. O to víc pak oceňuji a vyhledávám jiné aspekty, které jsou možná ještě zajímavější. Opravdu dobrý horor v nás může vyvolat, pokud ne přímo nejistotu, tak alespoň silné znepokojení. Dovést nás k zamyšlení a nadchnout nápady a právě atmosférou. Zrovna v tomto všem je John Langan mistrem. Jeho dílo bych se vůbec nestyděl doporučit někomu, kdo chce dopodrobna nastudovat strukturu hororu. To, jak má stavbu příběhu v malíku, je skoro až učebnicové. Bohužel je to místy maličko na úkor čtivosti. Což však mně osobně vůbec nevadilo. Na vyvrcholení jsem si byl vždy ochoten počkat a skoro nikdy jsem nebyl zklamán.

Naopak. Nápaditost a obsáhlost mi dávala pocit, jako bych četl hned několik knih v jednom. Povídkové sbírky (ať už jednoho, nebo více autorů) trpí často dojmem nevyrovnanosti, kdy skvělé kousky střídají slabší. Občas za to může jednotné téma, občas fakt, že se od sebe příspěvky liší možná až příliš. A někdy je to kombinace více faktorů. Tady to neplatí. Ačkoli zde není jednotící téma, ale jen žánr, vždy byste bezpečně poznali, kdo je napsal. A to přesto, že se od sebe povídky obsahově a často i stylem psaní liší. To podle mého skromného názoru dostatečně potvrzuje, jak široký Langanův záběr je.

Najdeme tu namátkou třeba poctu E. A. Poeovi, příběh, jehož hlavním hrdinou je Langanův kamarád a jiný skvělý spisovatel Laird Barron (ten mimochodem k dílu napsal i doslov), nebo povídku moderně pracující s upířím motivem a problematikou PTSD u vojáků. Někde se dočkáme filmové narace, kde se bude při zaznamenávání záměrně škatulkovitého řádění vlkodlaka přímo zdát, že se vám snímek odehrává před očima (a že jste ho už možná viděli), v jiné povídce je zase zombie apokalypsa podávána formou divadelního představení a spisovatel si s vámi po celou dobu hraje, zatímco vy tápete, zda je to celé jen jako, nebo doopravdy. A takhle by se dalo pokračovat u každé jednotlivé části.

Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie

Verdikt

Není to lehké čtení. I když jsou to povídky a kniha je útlá. Přesto je to ale čtení poutavé a skvělé. Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie nabízí přesně to, co si slibujete od sbírky příběhů nadaného hororového autora, jehož jméno je skloňováno mezi nejlepšími. Velice rozmanité čtení, které až na počáteční kratičkou výjimku nikam nespěchá a v pozvolném tempu se předestírají hrůzy a nejistoty, které vás mnohdy pohltí až na samotném závěru. Právě to, jak se zde pomalu spěje k pointě, u níž se často musíte i zamyslet, co tím vším vlastně onen „hororový básník“ chtěl říci, bude pro leckoho kámen úrazu. Mně naopak upoutala a nadchla nápaditost a rozmanitý záběr autora, jenž očividně naprosto dokonale zná bohatý hororový žánr a umí s ním skvěle pracovat.

Vypráví tu postavy, prostředí, ale i náznaky a jednotlivé obrazy, jež jako by ožívaly před vaším vnitřním zrakem (což je někdy zatraceně děsivé). To, jak John Langan pracuje s perspektivou vyprávění, je úctyhodné. A já pro tak široký záběr nemohu než smeknout. Co mě trochu mrzí je, že, ne vždy jsem rozuzlení zcela pochopil, a místy jsem se nebyl úplně schopen naladit na spisovatelovu notu. Ale tam může být problém spíše na mé straně. Navíc poznámky v závěru leccos osvětlují. Jako celek zůstává výborný hororový sborník, který by neměl chybět u nikoho, kdo má horor jako takový rád.