RECENZE: Sedm rozchodů Amy a Craiga

Příběh

Jsme v roce 1994. On je nemotorný nerd, ona předsedkyně všech studentských výborů, oblíbená, chytrá a krásná. Přesto se tito dva z nějakého nevysvětlitelného důvodu dají dohromady.

(Dovolte mi zde malé odbočení od děje. Vysvětlím níže v recenzi. Je-li to ve vašich možnostech, pusťte si This Kiss od Faith Hill.)

Užívají si společných zamilovaných chvil i trapných momentů, dokud si Amy neuvědomí, že mít dva přítele není tak úplně ok. Nebo do okamžiku, než si všimne, že Craig je skvělý kluk, ale… A pak také do té chvíle, než přijde jejich společné poprvé. A ještě do toho dne, kdy pro něj nechce být přítěží. A takto bychom mohli pokračovat s výčtem dále.

(zde je hodno poslouchat Everybody Hurts od R.E.M.)

Bohužel nebo bohudík je Craig šíleně zamilovaný a pro svou vytouženou schopen udělat téměř cokoliv. Vážně, tenhle kluk se bojí i svojí vlastní sestry, ale jakmile se jedná o Amy, nemá zábrany. Ne, že by ho neštvalo, jak s ním jeho holka (nebo zrovna bývalá holka) jedná, ale stejně nechce být bez ní. Vždy potřebuje přesvědčit sám sebe, že udělal vše pro to, aby ji získal zpátky nebo přesvědčil o tom, že je skvělý přítel.

(nalaďte Quit Playing Games With My Heart od Backstreet Boys)

Úryvek

A potom se skutečně rozbrečela, sotva dokázala mluvit. Pokoušel jsem se k ní přiblížit. Chtěl jsem ji obejmout, ale nepouštěla mou ruku. „Nemyslela jsem si... že se tohle... stane, a ty... jsi tak fajn... kluk... a tak ráda si s tebou povídám.“
Cihla povyrostla. Do zátylku mi začali tesat maličcí dřevorubci.
„Musím ti něco říct... a úplně chápu... jestli mě za to budeš nenávidět.“
„Nebudu tě nenávidět. Já ne.“ Tou dobou už jsem viděl, jak se na mě řítí vlak. Dostával jsem kopačky a přitom jsem to byl já, kdo utěšoval ji.
„Budeš mě nenávidět.“
„Nebudu.“
Nastalo brutální ticho, až nakonec řekla: „Mám přítele.“

Mé dojmy

Neexistuje žádná možnost, že byste Amy nenáviděli víc než já. Jednak z toho důvodu, že celý příběh je vyprávěn z pohledu Craiga, děsně sympatického ťunti, který se prostě zamiloval do té nejnemožnější holky z celého města, jednak proto, že mi Amy připomínala mě před deseti lety. Neustále si hledala důvody k rozchodu nebo na sobě nacházela něco, kvůli čemu by nemusela být pro druhé dost dobrá. Zkrátka neměla úplně vyrovnaný vztah sama se sebou, čímž nejvíce ubližovala svým blízkým.

Odhlédněme od tohoto faktu a zaměřme se na to, co je na knize nejlepší. Stačí přečíst pár stránek a ihned máte dojem, že jste se ocitli na americké střední, přesně takové, jakou znáte z teen filmů z přelomu tisíciletí. Nechybí podivínští rodiče, elitní skupinka studentů, školní kluby, divoké párty, partička vtipných nerdů, patetická vyznání lásky, trapné okamžiky… zkrátka atmosféra je fakt bezvadná. A abych ji ještě umocnila, přidala jsem vám do úvodní části tipy na písničky, které vám tu představu ještě lépe dokreslí.

„Žij svůj život,“ radila mi Elizabeth. „Buď tím, kým jsi, a pak se holkám budeš líbit.“

„Kámo,“ řekl Groash. „Co mu to do háje povídáš?“

„Dávám mu dobrou radu.“

„Craig je sám sebou už dlouho,“ řekl Brian, „a nikdy to nefungovalo.“

„Hej,“ vydal jsem ze sebe.

„Kromě tentokrát,“ řekl. „A určitě se všichni shodneme na tom, že to byla naprostá anomálie.“

„Musela dočasně zešílet nebo tak něco,“ začal Groash. „Ne, kámo. Mě taky nikdo nemá rád, když jsem sám sebou. Však proto pořád předstírám, že jsem sirotek.“

Sečteno podtrženo jsem se u Sedmi rozchodů Amy a Craiga opravdu bavila, především proto, že milého Craiga jsem si okamžitě oblíbila. Většinu času jsem si ho představovala jako Otise ze seriálu Sex Education, a vlastně právě pro fanoušky tohoto seriálu by byla tahle červená knížka výbornou volbou. Hledáte-li nějakou příjemnou odpočinkovou četbu, která maličko připomíná Johna Greena (ale mnohem vtipnějšího), navíc vás vrátí zpátky v čase do let dospívání, směle do novinky od Dona Zolidise.

Teď si prosím pusťte Gives You Hell od The All-American Rejects. A nemáte-li těchto devadesátkových songů dost, na Spotify najdete playlist Sedm rozchodů Amy a Craiga (na tento nápad mě přivedla kolegyně Kateřina, tak jsem si řekla proč ne :-))