Šarlatový závoj je překvapivě napínavá fantasy jízda | RECENZE

Zpočátku jsem se dost přemáhala a do čtení se nutila. Célie působila jako nudná a ufňukaná holka, která neví, co od života chce. Připadalo mi to jako čiré trápení, když se snažila vyrovnat se mužům a bojovat po jejich boku. Párkrát jsem měla nutkání knížku prostě odložit a nechat příběh nedočtený, ale pak se v ní začaly objevovat mysteriózní vraždy, což vzbudilo můj zájem. Právě vraždy byly něco. Nechápejte mě špatně, nechci znít jako někdo zvrácený, kdo se vyžívá v masakrování postav, ale tajuplný pachatel, co si jako oběti vybírá mystická stvoření bez vzájemné spojitosti, to mě donutilo číst dál. Jednu z posledních obětí samozřejmě najde hlavní hrdinka a začne rozplétat velkou záhadu!

Šarlatový závoj

Ponurá atmosféra, která je jako stvořená pro podzim!

Co se mi líbilo zdaleka nejvíc, byla ta temná, ponurá atmosféra s prvky mystiky a záhad. Spojení nejrůznějších podivných bestií i magických stvoření se světem lidí mi v tohle roční období fakt sedlo. Navíc Célie si postupně začíná víc věřit a odhazuje pomyslné růžové brýle, díky čemuž lépe vnímá jak realitu, tak i snahu jejího snoubence ji až nezdravě ochraňovat a manipulovat s ní. Ta pravá jízda však začíná až v okamžiku, kdy je unesena na magií opředený ostrov plný upírů. Lidská dívka, která je sama mezi tvory noci je sice klišé, ale tady funguje na výbornou.

A pak přišel on. Upíří král Michael. Ten se snažil tvářit hrozně tajemně, nedostupně a odpudivě. Právě jeho rodinné tajemství hraje v knize jednu z klíčových rolí a mě moc bavil fakt, že jeho rodinné tajnosti se ruku v ruce proplétají s tajemstvím hlavní hrdinky. Vrah je pro mě dost překvapivý, jeho odhalení je nečekané, stejně jako motiv. Co na to říct jiného než, že jsem koukala s pusou dokořán?!

„Měla by tě děsit, ano, protože by tě mohla zabít, kdybych to dovolila. Chtěla bys to, zlatíčko? Chtěla bys zemřít?“

„N-Ne.“ To slovo mi vyklouzne ze rtů jako podle scénáře, jako nekonečná smyčka, ze které nemohu uniknout. Místnost se začíná točit a já nic nevidím, nemůžu dýchat. Hrudník se mi bolestivě stáhne. „P-P-Prosím…“

„P-P-Prosím…“ Posměšně zvedne ruce, ale už z nich nesrší blesky. Místo toho jí z každého prstu visí provázky pro loutku. Připevňují se k mé hlavě, krku, ramenům, a když se zvedne z postele, jdu bezmocně s ní. V ruce se mi objeví balisarda. V mé ruce je ale k ničemu. Ona se vznáší nad podlahou našeho dětského pokoje a láká mě blíž, unáší mě k malovanému dřevěnému domečku pro panenky v nohách mé postele.

„Pojď sem, zlatíčko. Taková krásná panenka.“

Skvělý začátek nové série!

Za mě jednoznačně velké překvapení. Na začátku jsem myslela, že knížku ani nedočtu a na konci jsem lačně hltala každou kapitolu. Atmosférou i námětem mi to připomínalo mou oblíbenou seriálovou adaptaci „Wednesday“. Pokud stejně jako já netrpělivě vyhlížíte druhou řadu, tak si buďte jistí, že „Šarlatový závoj“ vám čekání pěkně zkrátí. Já si nejvíc užila hlavně tu dynamiku a jiskření mezi Célií a Michaelem. Jejich hlášky i postupné budování vztahu ve smyslu od nenávisti k lásce jsem si užila a vychutnala plnými doušky. Skvělá byla i schopnost protagonistky promlouvat s duchy.

Jsem opravdu nadšená. Kniha nemohla více překvapit! Nemám jí, až na ten pomalejší začátek, vůbec co vytknout. Byla jedním slovem skvělá. Konec by mohl být méně nervy drásající, kdo to má teď vydržet, že? Nicméně chápu, že se Shelby Mahurin snaží nalákat na další díl. Doufám, že se pokračování dočkáme brzy, jinak si samou nedočkavostí uhryžu všechny nehty.