Rozlučka na ostrově přináší dovolenou, pro níž stojí za to zemřít | RECENZE

Příběh

Kombinace modré a bílé, průzračné moře, žhnoucí slunce a vůně těch nejlepších čerstvých pochoutek, které se nabízí – to je Řecko, kam se Lexi vypraví se svými kamarádkami prožít posledních pár dní svobody před tím, než řekne „ano“ svému milovanému snoubenci. S Bellou a Robyn se Lexi zná už od doby, kdy spolu chodily do školy. Vždy si naplno vychutnávaly své mládí se vším, co k němu patří - tanec, hudba, večírky, kde alkohol tekl proudem a nechyběl ani sex a drogy.

Ani jednu z nich ve snu nenapadlo, že by se některá mohla vdát. Přesto Lexi jednoho dne potkala rozvážného a vyrovnaného Eda, do kterého se – světe div se – zamilovala. Na ostrov je však doprovází ještě Edova sestra Eleanor, Lexina kamarádka z jógy Ana a Bellina partnerka Fen. A věřte, že každá z nich má svá tajemství, která pomalu ale jistě, začnou vyplouvat na povrch. Prozatím si však bezstarostně všech šest užívá nádherný výhled z útesu, na kterém stojí jejich zapůjčená vilka, plavání v zátoce při západu slunce, nočních drinků, taveren a skvělého jídla. Je to jako klid před bouří. Ta se sice pomalu, zato nezadržitelně blíží a schyluje se k tomu, že na jejím konci někdo zemře…

Sjely jsme se tam z různých koutů země. Sešly jsme se kvůli ní. Protože jsme ji měly rády. Zbožňovaly jsme ji tolika různými způsoby. Chtěly jsme se koupat v záři jejího světla. Chtěly jsme jí zajistit jedinečný zážitek, aby viděla, jak moc ji milujeme. Na rozlučce se svobodou získává budoucí nevěsta božské postavení. Během toho víkendu byla celebritou a my byly jejími fanynkami, paparazzii. To my jsme ji vynesly do výšin. A také my jsme ji přiměly padnout.

Rozlučka na ostrově

Recenze

Autorka vás napíná téměř k nesnesení. Odvádí vaši pozornost od různých náznaků tak, aby ji za chvíli přitáhla jinam. Mystifikuje vás, a díky kapitolám, z nichž každá mluví slovy jedné z přítomných žen, neustále mění vaše mínění. Závěr je potom pochopitelně velmi překvapivý – i když upřímně – zase ne tak úplně. Než k tomu dojde, poznáváte jednotlivé postavy, mimochodem velice dobře propracované, a pronikáte do jejich nitra. Zjišťujete znepokojivé skutečnosti, a dokonce i nečekané důvody jejich přítomnosti na ostrově. Snažíte se tuhle skládanku dát dohromady, ale je to těžké. Každou chvíli navíc dojde k situaci, kdy už si myslíte, že právě teď už určitě dojde k tragédii, a ono zase nic. Nakonec přece jenom ano, ale do té doby to bude pěkný nervák. Uvidíte sami.

Knížka je opravdu velice čtivá, nenechá vás přestat, ale musím přiznat, že předchozí autorčin román Trosečníci u mě stále vítězí. Přesto Rozlučky na ostrově nelituji. To nádherné prostředí řeckého ostrova, úplně plasticky popsaná atmosféra a napětí, které by se dalo krájet, za to stálo. A jedním jsem si nyní ještě jistější než dříve – šest „kamarádek“ na jednom ostrově – to rozhodně není dobrý nápad.