Neal Shusterman má nová Pravidla hry. Svět se řítí do pekel, dokáže ho zachránit puberťák? | RECENZE

Změna pravidel

Když jsem kdysi přečetl Smrtku či Bez šance, bylo mi jasné, že tenhle autor je ethanolem young adult žánru. Lákavé antiutopistické světy, tvořily společně se zajímavými mladými teenagery, kombo, které nutkavě potřebujete číst a neexistuje možnost, abyste přestali. Tentokrát se Shusterman rozhodl vyjádřit silné sociální cítění a nastavit Americe tvrdé zrcadlo. A přestože zajímavé postavy společně s nádechem antiutopie zůstávají přítomné, přece jen zde chybí určitá přísada, která trošku dokáže potrápit chuťové pohárky.

Jelikož mám Neala velmi rád, začnu nejdříve pochlebováním. Hned při startu musím vyzdvihnout pěknou práci s postavami, obzvláště s těmi vedlejšími, které fungovaly jako příběhová kotva, a bylo na nich vidět, že mají své opodstatnění a nejsou jen slepou uličkou na cestě. Obzvláště mě bavilo sledovat práci s Laytonovým charakterem. Nyní bych se přesunul k sociálním otázkám, které jsou pro tento román definující, a z kterých vyplývá několik věcí. Zaprvé, práce s tématy rasismu a LGBT je dobře zakomponována a neměl jsem pocit, že by byly tlačené na sílu. Vlastně za to Neala obdivuju a musím uznat, že se mi to nejen líbilo, ale taky mě z toho částečně mrazilo. Jenže je zde ještě ono „zadruhé“, a to zanechává na pozitivním hodnocení kaňku.

Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly užitečných idiotů...

Pravidla hry

Závěr v hávu pochmurnosti

Pojďme si to říct natvrdo. Tahle kniha postrádá onen pověstný propracovaný shustermanovský svět. Téma paralelních světů je načrtnuté pěkně, ale chybí mu koncept, nápad který by to celé nějak posouval, protože sorry jako, ale působí to trochu bezzubě a možná i lehce účelově. Vím, vím, zní to velice přísně, ale vysokou laťku si nastavil pan spisovatel sám, takže když ji nepřeskočí, je třeba se o tom zmínit. Pravidla hry mi nabídla zajímavé zamyšlení, jenom přišlo z trochu jiné strany, než bych čekal. I když s mírným brbláním, pořád to považuji za čtení nadprůměrných kvalit, jen je třeba být otevřen zmíněným sociálně společenským tématům, jinak se pro vás kniha stane spíše mrzením. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.