Pravda, nebo lež - thriller plný romantiky a sexu

Americká autorka Colleen Hooverová je známá svými romantickými příběhy. To je také důvod, proč jsem s jejími knihami dosud neměla tu čest, ač její jméno mi nebylo neznámé. Knihou Pravda, nebo lež se rozhodla zabrousit do thrillerových vod a obávám se, že by možná udělala lépe, kdyby se držela svého romantického „kopyta“.

Ono také dost záleží na tom, jaký čtenář po knize sáhne. Její skalní fanoušek, který má Colleen načtenou může být potěšen mrazivou zápletkou, která ale přes to odpovídá rukopisu autorky. Zapřisáhlý romantik může být lehce zděšen a tuto knihu od Colleen už nikdy nevytáhne z knihovny. Pak je tu ale ještě třetí typ čtenáře. Thrillerový nadšenec, který hltá jeden mrazivý příběh za druhým, mezi které se řadím i já.

Protože mám, co se týče thrillerů, už poměrně načteno, Pravda, nebo lež mě tak úplně neuspokojila. Na můj vkus bylo totiž romantických a sexuálních pasáží v knize daleko víc, než těch strašidelných nebo napínavých. Právě v tom je cítit rukopis autorky romantických příběhů. V některých částech jsem si dokonce, nevím proč, vzpomněla na svá teenagerská léta, kdy jsem se poprvé seznámila s Lenkou Lanczovou a rozhodla se, že knížkám o zamilovaných dvojicích se budu spíše vyhýbat.

Další věc, co mi při čtení celkem vadila, byla ta neuvěřitelnost některých linek příběhu, která mi neumožnila se do knihy vžít tak, abych při jejím čtení zapomněla na celý svět a na chvíli se stala jeho součástí. A to ani nemluvím o klišé vyznání lásky z úst muže po ani ne měsíci od seznámení s cizí ženou.

Na druhou stranu mi bylo sympatické, že autorka dle hesla „piš o tom, co znáš“, konfrontovala spisovatelku, která svůj spisovatelský um teprve brousí se zavedenou autorkou, jež si může dovolit psaní na plný úvazek. Dále pak popisuje cesty, kterými si musely projít a jak se jejich povaha odrazila na prodejnosti jejich knih.

Nejsympatičtější z celé knihy mi byla hlavní postava Lowen, která na mě se svými pochybnostmi o sobě samé působila nejrealističtěji. Naproti tomu hlavní mužská postava Jeremy, jenž autorka vykreslila jako bezchybného Adonise, který je dobrý naprosto ve všem – v posteli, v kuchyni, na zahradě, v práci i v péči o děti – mi lezla neuvěřitelně na nervy.

Celá kniha na mě působila, jako když se potká romantický příběh s thrillerovým někde na půli cesty, ale nejedná se ani o to nebo ono. Kniha ovšem v závěru dostála svému českému názvu Pravda nebo lež, protože na konci zaseje do čtenářovy mysli pochybnosti o tom, co to vlastně přečetl a jak to vlastně celé skončilo. Tento aspekt konce se mi líbil moc, autorka to ale zase stejně zazdila naprosto průhledným zakončením.