RECENZE: Později

Když už jsou mrtví, musí mluvit pravdu. To jsem tehdy v šesti letech nevěděl, jenom jsem si myslel, že ať živí, nebo mrtví, dospěláci říkají vždycky pravdu.

Příběh

Jamie je normální kluk, který žije se svojí trošku nekonformní matkou – samoživitelkou. Vlastně, byl by normální kluk, kdyby neměl jednu zvláštní schopnost. Vidí mrtvé, a dokonce s nimi může i mluvit. Mrtví vědí, že je vidí a po dobu několika dní po své smrti jsou také schopni mluvit s ním, i když jejich hlas postupně slábne. Až na jednu výjimku – tu vám ale neprozradím.

Jamieho maminka je literární agentka, a tak, jak už to v tomto oboru bývá, jsou jednou dole a jednou zase nahoře. Navíc se musí starat o svého bratra Harryho, který trpí demencí a žije v pečovatelském ústavu. Ještěže mají jednoho stálého klienta, velmi úspěšného spisovatele, který jim zajišťuje živobytí. Škoda jen, že jednoho dne zemře.

Jamieho maminka má také přítelkyni. Jmenuje se Liz a je policistkou. Momentálně řádí v New Yorku bombový útočník, řečený Ranař, a policie má tedy co na práci. Liz nemá moc dobrou pověst, a tak dělá vše pro to, aby ji získala zpět. Kdyby tak chytila Ranaře – pak by možná vše zas bylo v pořádku. I on však jednoho dne zemře a jeho poslední vzkaz je, že nastražil bombu, která teprve vybuchne. Nikdo však neví, kde.

Jak se vám líbí moje dosavadní práce? Další výbuchy budou následovat! RANAŘ

Asi už tušíte, aspoň přibližně, jak se bude příběh vyvíjet. Jamie pomalu dospívá, a přestože svou schopnost úspěšně tají, jedna osoba, kromě maminky, o ní přece jenom ví a nejméně dvakrát jí řádně využije. Hádejte která? Ta osoba však netuší, že Jamie má svého strašného „spojence“….

Vypadal jako vyhořelé poleno, které uvnitř ještě doutná. Jinak to neumím popsat. Celý zčernal, ale kůži měl na mnoha místech popraskanou a skulinami prosvítalo to oslnivé mrtvé světlo. Vycházelo mu z nosu, z očí, dokonce i z uší. A když otevřel ústa, i z nich.

Verdikt

Věřte, že se můžete těšit na pěknou duchařinu, ale i na zajímavý, svižný a napínavý příběh s překvapivým koncem. Kapitoly, stejně jako celá kniha, jsou krátké a skvěle bez zbytečných řečí ubíhají. Je to skoro až škoda, protože příběh je zároveň přes všechnu tu hrůzu, i vtipný a dojemný. Je to tím, že Jamie jej vypráví sám svými slovy, vždy stylem podle toho, kolik je mu zrovna let (začíná ve svých šesti letech a končí v jednadvaceti). Tady je opět vidět, jak Stephen King dokáže porozumět dětem a pamatujete-li si sami na své vlastní dětství, do Jamieho duše se krásně vžijete.

Kromě toho využívá autor (jak je jeho zvykem) spoustu osvědčených prvků ze svých předchozích knih, nijak to však nevadí – naopak, vždyť bez toho by to snad ani nebyl on a pro jeho fanoušky se jedná spíše o bonus navíc. Stephen King tentokrát smíchal to nejlepší, co v sobě má s novým a neotřelým námětem a bez průtahů či jakýchkoliv okolků šel od samého začátku rovnou na věc. Jedná se o typický Kingův rukopis, avšak zcela nový, a právě tím je fascinující. Budete číst něco, co už znáte, ale přitom neznáte.

Stephen King díkybohu potvrdil, že tohle umí, a já už jsem po jeho posledních několika dílech měla obavu! Mohu tedy (i po takovém hororu) zase klidně spát. Hodnocení 100 % dávám především právě za to - ani ne tak za příběh samotný, jako za to jak je napsaný.

Překladu se tentokrát zhostil zkušený Miroslav Jindra, před kterým se za jeho odvedenou práci rovněž skláním. Román Později si rozhodně nenechte uniknout, a ani ho nenechávejte na POZDĚJI. Přečtěte se jej teď, protože právě teď jde o Kingovu skvělou, trochu nezvyklou a především naprostou novinku.

Hodnocení: 100 %